Začtěte se s námi do kroniky Sboru dobrovolných hasičů v Líšném. Následující úryvky jsou převzaty z Almanachu, vydaného ke 100. výročí založení Sboru, a které byly sepsány dle Kroniky našeho Sboru kolektivem autorů - paní Ludmilou Suchánkovou, Bohumilem Dumkem, Vilémem Pajkrtem a Miloslavem Kučerou.

Nuže počtěme si tedy:

...První profesionální sbor byl zřízen v Praze roku 1853, první dobrovolný hasičský sbor byl ustaven ve Velvarech v roce 1864 a koncem roku 1874 bylo v tehdejším Českém království již 107 dobrovolných hasičských sborů a jejich ustavování stále pokračovalo.

Ve druhé polovině roku 1881 byly zahájeny přípravné práce k ustavení dobrovolného hasičského sboru i v naší obci. Jak praví první kniha zápisů, návrh stanov byl hotov projednán a zapsán dne 16. 12. 1881 . Tento první zápis je podepsán zakládajícími členy:

Josefem Volfem,
Jáchymem Vaňátkem,
Františkem Bártou
a Josefem Patřičným.

Do funkcí velitele, náměstka, jednatele a pokladníka byli zvoleni na valné hromadě 12. 3. 1882 za přítomnosti 20 členů.

V dubnu téhož roku byla zakoupena první přenosná stříkačka, postupně bylo pořizováno další hasičské náčiní, do konce roku bylo vybudováno leziště. Činnost hasičského sboru však doprovázely značné finanční starosti – sbor získával finanční prostředky půjčkou, kterou musel postupně splácet měsíčními příspěvky členů, a dary příznivců.

V roce 1883 byly provedeny nové volby výboru – došlo ke změně jednatele a bylo konstatováno, že se členy sboru stalo dalších 8 občanů Líšného. Finanční starosti zůstávaly a teprve v roce 1895 je v pokladní zprávě uveden větší příjem na darech a to od továrny, pojišťovny, od obecního úřadu i od zemského úřadu v Praze.

Listujeme-li nyní, s odstupem více než 120ti let knihou zápisů, zjišťujeme, že hasičský sbor v Líšném plnil nejen to, proč byl ustaven – tj. ochranu před požáry a likvidaci požárů již vzniklých, ale nezapomínal ani na ostatní činnost – byl spoluzakladatelem knihovny, divadelního spolku, zúčastnil se oslav 100. výročí narození Františka Palackého. Zástupce hasičského sboru v Líšném se zúčastnil sjezdu na Moravě i Všeslovanského hasičského sjezdu v Lublani. Z prostředků sboru bylo hrazeno předplatné časopisu Přítel domoviny, který putoval od jednoho člena k druhému.

Za zmínku stojí i to, že se sbor usnesl na tom, že se ve spolkovém životě bude mluvit správně česky – ten, kdo toto usnesení neplnil, zaplatil za každé nečeské slovo 2 haléře pokuty. Že z toho bylo smíchu i mrzutostí dost, je snad samozřejmé, ale přispívalo to nejen upevnění kolektivu, ale také k národnostnímu uvědomění členů sboru.

Činnost sboru se rozšiřovala i mimo vlastní náplň – např. při jednání o zřízení železniční zastávky v Líšném, vybudování pěšiny podle železniční tratě a Jizery až do Vranova. V roce 1910 se spolek zúčastnil položení základního kamene ke stavbě sokolovny a jak vyplývá z dalších zápisů, spolupráce se Sokolem pokračovala i nadále.

Za prvních 30 let své činnosti zasahoval hasičský líšenský sbor u 35 ohňů a to nejen v Líšném, ale i ve Splzově, na Malé Skále, Vranovém a Zelči. Koncem roku 1911 měl sbor celkem 61 členů, v inventáři 2 dvoukolové stříkačky, 6 žebříků, 10 konopných košíků na nošení vody, 140 metrů hadic, 1 dvoukolový naviják na hadice, 4 svítilny, úbory, přilby a v knihovně 6 ročníků Hasičských rozhledů, ale i novodobou Macharovu a Komenského čítanku.

Činnost sboru pokračovala i v dalších letech, v roce 1913 bylo jednáno o výstavbě požární zbrojnice v Závrší, později o nákupu stříkačky i přezkoušení těch, které již sbor vlastnil.

Od roku 1914 až do října 1918 jsou zápisy dokladem činnosti v období 1. světové války (cvičení, podpory, údržba nářadí a náčiní).

Bylo to období častých změn ve sboru, protože mnozí členové byli povoláni k výkonu vojenské služby. Závěrečný údaj tohoto smutného období se týká zhotovení reliéfu členů padlých v průběhu války.

Činnost v období první republiky zahájil Sbor aktivní činností nejen v Líšném, ale i v župě Palacký (příprava župního sjezdu, cvičení). Od roku 1920 se opět konal hasičský ples, do sboru vstupovali noví členové, aktivita byla stále vyšší. V roce 1921 pak jako jeden z hlavních bodů byla řešena otázka výstavby nové požární zbrojnice (přestěhování z důvodu stavby silnice), obnova vodních nádrží, návrh na postavení pomníku padlým ve válce a samozřejmě celková aktivita sboru. Jak je vidět ze starých zápisů, nebyla jednání jednoduchá, debaty byly dosti rušné, ne každý návrh, který byl projednáván, byl také schválen.

Není možno podrobně se zabývat celým obdobím uplynulých 120 let, je však třeba si při této příležitosti připomenout podmínky, za kterých členové dobrovolného hasičského sboru pracovali, jak těžko získávali finanční prostředky, s jakými potížemi uskutečňovali své plány.

Jak vyplývá z předcházejících řádků, které jsou průřezem 40 let činnosti, nechyběl členům ani za tak těžkých podmínek zájem, elán a chuť dosahovat stále výraznější výsledky a úspěchy – a to již nehovoříme o tom, že mnozí z nich přispívali na činnost nejen svou vlastní prací, ale také nemalými finančními částkami.

V dalších letech, kromě vlastní činnosti bylo jednáno o dostavbě zbrojnice, účasti na sjezdu Československého hasičstva v Praze, pokračuje spolupráce se Sokolem při organizování akcí národního významu (oslavy Husovy 28. října). Zlepšuje se i finanční situace sboru a tak např. v roce 1924 mohly být z prostředků sboru zakoupeny pracovní oděvy (7 ks).

Od roku 1925 je obnovena spolupráce na úseku vzdělávání – po stránce odborné v župní škole, z všeobecného pohledu pak s Osvětovou komisí obce. V únoru 1925 je poprvé ve výboru jednáno o zřízení žákovského družstva.

Kniha zápisů končí prosincem 1929. Od tohoto data až do roku 1954 máme k dispozici velmi málo záznamů. Je to velká škoda, protože víme, že členové dobrovolného sboru hasičů byli aktivně zapojeni do práce v protifašistickém hnutí, při obnově válkou zničené republiky i v době nástupu dělnické třídy.

První zápisy, které máme opět k dispozici, hovoří již k problémům, se kterými se potýkáme mnohdy i v současnosti – údržba výzbroje a výstroje, získávání nových, zvláště mladých, členů, výcvik a účast na soutěžích, proškolení prohlídkových skupin, inventarizace majetku, vedení administrativy a další organizační otázky spojené s činností organizace.

Na okresní konferenci svazu v roce 1955 delegáti jménem naší organizace závazek, jehož cílem byl nábor mladých členů a jejich zaktivizování.

Na výroční členské schůzi 27. 1. 1957 je projednána mimo jiné otázka výstavby nové požární zbrojnice. Požárníci se v tomto roce rovněž aktivně zapojují do příprav voleb do zastupitelských orgánů.

Koncem roku 1960 je v zápisech uváděna též aktivita členů při plnění budovatelských úkolů v obci, projevovaná účastí na brigádách organizovaných MNV, pozornost je věnována pravidelnému školení a výcviku preventivní činnosti.

V roce 1961, tj. po 80 letech činnosti, se mimo jiné uskutečnil též první společný výlet, zahájil činnost kolektiv Mladých požárníků....

...Na výroční členské schůzi v lednu 1972 byla do výboru poprvé zvolena žena a to do funkce referentky žen, v tomtéž roce byly zahájeny další práce na přístavbě požární zbrojnice, přičemž bylo např. v říjnu odpracováno 103 brigádnických hodin.

V roce 1973 má požární sbor 6 členek a proto je v plánu činnosti uvedena také oslava MDŽ, v červnu se hovoří o spolupráci s TJ SOKOL při organizování Líšenských pochodů Českým rájem.

I v dalších letech je práce Svazu požární ochrany spojena s plněním úkolů na úseku výcviku, prevence, údržby techniky, výzbroje a výstroje. Zajišťuje se pravidelné pořádání požárnických plesů, účast na soutěžích, spolupráce s ostatními složkami Národní fronty a se závodem ‚ŽBS, pracuje se s mládeží, je také vyvíjena činnost při plnění volebního programu obce organizováním brigádnické činnosti a to nejen při přístavbě požární zbrojnice, ale i při výstavbě prodejny, při pravidelném úklidu obce, sběru odpadových surovin…

Zakládající členové požárního sboru v Líšném:

Antonín Havrda

František Bárta

Vít Hoření

Josef Patřičný

Jan Pajkrt

Jáchym Vaňátko

Petr Pekař

Josef Volf