Pohled do minula

Kdy a kým založena byla ves naše, nepodařilo se nám dosud vypátrati, rovněž, jak dostala jméno své. Vůbec jsou zprávy o ní a záznamy z minulosti velmi sporé. Je jmenována obyčejně jako součástka hradu Vranova a panství Maloskalského, jehož osudy spjaty jsou s osudy obce naší. Líšný (Lištné, Ličtný, Lišné, Leštné, Lischney, Lischnej, Lišná) uváděn je společně s osadou téhož jména na pravém břehu Jizery, jež náleží nyní ke kat. obci Sněhovu a bývá označována jako Líšný I.díl. Až do doby přítomné měly oba Líšné společné číslování, tj.čísly 1.,2.,3.,4.,37. a 38. jež u nás nebyla, byly označeny domy v Líšném - Sněhově. Teprve v poslední době jsou čísly těmi naše novostavby doplňovány. Chybí nám dosud číslo 38.
Jméno své prý má od leštin vrbových a lískových někdy zde rostoucích. Náležel kraji Boleslavskému, panství většinou Rohozec, menšinou Malá Skála. Ve 14.století darovali páni z Valdštejna na Vranovém L. klášteru dominikánskému P.M. v Turnově. Roku 1547 skonfiskováno Adamovi z Vartemberka. Po smrti Karla z Valdštejna roku 1612 dědiál L. syn Jindřich Ota, který r. 1615 Albrechtu Janu Smiřickému prodal, po němž díl Maloskalsým a ostatek s Rohozeckým statkem po Janovi Jiřím z Vartenberku, tak přešlo s nimi L. na Albrechta z Valdštejna, od něho 23. května 1628 na Mikuláše Defoursa (Des Foursa). Když roku 1661 zemřel, zdědil statky jeho syn Albrecht Maxmilian (+ 14.11.1697) Následují jich majitelé: Václav Matěj (1696 - 1733), Václav (1733 - 1767) a František Václav (1767 - 1802). Ten podal panství r. 1802 šlechtici Zachařovi von Romisch za 335.000zl. a 300 kusů dukátů klíšného jehož dědici pak je prodali 26.října 1866 svobodnému pánu Ludvíkovi Oppenheimerovi z Lipska za 480.000 zlatých. Roku 1903 koupil panství maloskalské od Oppenheimera dr. Vilém Medinger , od kteréžto doby je jeho majetkem. Hostinec "Haratismu" s příslušnými pozemky a lesy koupil tehdy Fr. Hušek za 11.000 zlatých.
Osada Libentiny (Libentýn) prý nejspíš po svém původním osadníku tak jmenovaná je roku 1615 od Maloskalska k Rohozci přidělená ves se 6. domy.
Historické zmínky a pověsti o naší obci: Vrátský kronikář Anton Ježek z Vrátu č.5 ve svém pamětním dějopise ze 20.března 1846 zapsal tuto pověst:

"Begwalá Hamra Železny v Lissnym naproti wesnjcy Splzowu na lewém břehu řeky Jizery beyvála nadělany Železny Hamry, kdes až podnes kde stáwala djlna, sskwáry od železa skrze mornj ránu v české zemj genž leta 1280 za krále Waclawa 2hopropukla byla, neb w těch Hamřjch gedné nocy 9 osob neb dělnjku spalj a ráno z njch geden nažjwěc s malým synem ostal, ostatnj za tu noc wssechnj tam mornj ranoou zemřelý a ten přj zjivobytí ostaly Muž wzal swé gmenj a syna na záda wzál a z těch hamrů odessel pryč do swěta a tudy tjm morem a pak také skrze nepostacj tedlnost dustatku potřencho k paliwu dřjevj, tyto hamry do cela zpustly, nyny w teg wesnjcy gestgeden Mleyn."

N. Šimák tvrdí, že je to pouhá smyšlenka. Říd.učitel Jan Šimon z Malé Skály píše, že ves Líšný obapol řeky Jizery již z roku 1382 známá, tehdáž k dominikánskému klášteru Panny Marie v Turnově patřila, od r. 1425 k hradu Vranovu, od roku 1456 ke Skalám nad Jizerou a od roku 1615 k Rohozci. Za dávna prý skála v Líštném proti vsi Splzovu železárna,tak zvaný hamr a na Širokém vápenná pec. Mimo to nalézal se tu rybník nade mlýnem, k němuž vedla struha vodu z Jizery od jezu tam z kamení upraveného. Stavba železné dráhy zbavila Lištné dvou domů na Širokém proti tunelu východní strany a několik domů na straně jihovýchodní. Rybník zrušen byl již dávno (1774), mlýn okolo roku 1870. V roce 1608 byl na Labi rychtářem Pavel Vančura, krčmář a řezník, držitel panské krčmy, jediná mezi Turnovem a Železným Brodem. K Labské rychtě náležely osady: Protivna se 2, Mukařov s 18, Bobov se 6, Vransko se 6, Sněhov s 11, Lištné s 8, Lab a Vranovej s 9, Zbiroh, hrad panský a pod ním 5 chalup, Michovka s 9, Besedice s 8, Loučky s 11, Chloudov se 2, Vrát s 8 a Prosíčko se 2 poplatníky a osadníky. Beneš z Wartenberka, zakladatel dominikánského kláštera Turnovského, klášter ten ze zboží svého na Vranově dědinami o Záblatí, Leštném a Sněhově nadal (roku 1380). Roku 1382 přišlo zboží Vranovské k provolání a tu Zdeněk rytíř ze Štěpanic, Jindřich z Vysoké a Albrecht z Lomnice, všichni tři řečení z Waldštejna, hájí dědiny v Záblatí, Leštném a Sněhověj, tvrdíce, že je dali předkové jej klášteru dominikánské Panny Marie v Turnově.
Viděl
Josef Skopeček
inspektor