Kronika obce Líšný

sepsaná panem Františkem Strnadem bytem Líšný čp. 49 písmákem a sběratelem příběhů a událostí od pamětníků.
část 1.
Gramatickou a slohovou úpravu provedl Ladislav Hudský z téhož čp. v roce 2004.

Historie Starostové Kamenný kříž Lávka a první most Místopis
Mlynář Bartoš a jeho mlýn Jezero Stodola Terezička Patřičná

1. Historie

Líšný se připomíná pod jménem Leštné již v roce 1332, ale má zajisté starší původ. Patřil s jinými osadami na levém břehu Jizery ke klášteru dominikánskému v Turnově.
Osudy Líšného byly spojeny od počátku s osadou Vranové až do roku 1848 kdy se vše změnilo. Do této doby byl vždy starosta volen vrchností a ne lidem, jedná se o dobu, kdy existovala robota. Tento vrchnostenský úřad byl na úrovni státního úřadu a měl obyčejně sídlo u panství.
Líšný a Vranov patřil robotou na Hrubý Rohozec včetně veškerého soudního řízení.

2. Starostové

Posledním starostou pro obce Líšný a Vranov byl vrchností dosazený Matěj Patřičný z Líšného čp. 16. Po rozdělení těchto dvou osad v roce 1850 byla obec Líšný připojena ke katastrální obci Vrátu. Jejím prvním starostou zvoleným již lidem byl J. Košťál, mlynář z Propastného. Vranov byl připojen ke katastrální obci Loučky a prvním zvoleným starostou byl J. Bukvic, rolník z Michovky. Používal velké důvěry od lidí, tito mu svěřovali i své úspory, ale ve své důvěře se zklamali a o své peníze přišli.

3. Kamenný kříž

V roce 1807 byl v Líšném postaven pěkný a cenný pomník na velkém nánosu hlíny a štěrku po průtrži mračen u bývalé stodoly pana Svobody. Tento pomník zhotovil kameník Hlaváč ze Sestroňovic se sochařem Liderem z Prahy. Pomník je zhotoven z pískovce. Na pomníku nahoře je Kristus na kříži, pod ním nahoře Sedmibolestná panna Maria a Máři Magdaléna a dva andílci po stranách. Dole na pomníku jsou vysekané čtyři plastické obrazy. Na přední straně je svatá rodina panna Maria a svatá Anna při modlitbách, na zádi je sv. Florián, patron ohně. Na bočních stranách je sv. Antonín Padnanský /?/ patron všech ztracených věcí a poslední obraz představuje sv.Jana Nepomuckého. Po první světové válce 1914-1918 byl tento pomník zločinnou rukou poškozen. Soused Josef Pajkrt rozbité díly od andílků sebral a uložil a v roce 1938, když malíř Malý ze Splozova pomník obnovoval, díly Pajkrt přinesl a s malířem pomník opravili. Pomník byl několikrát obnovován což je na pomníku zaznamenáno včetně datumu kdy byl pomník postaven.
Za dřívějších dob se u tohoto pomníku vždy v máji o sv. Jenu Nepomuckém /16.5./ lidé modlili a zpívali nábožné písně za večerního času po celý týden aby Bůh ochránil naše políčka a úrodu od krupobití a průtrží mračen. Na tyto večerní pobožnosti u pomníku se těšili občané z celé osady a hlavně mladá chasa se na to těšila, ale ti moc pobožnosti nenadělali, hoši s děvčaty se mezi sebou bavili.

nahoru

4. Lávka a první most (Náca Duřin)

Než byl v Líšném most přes řeku Jizeru byla přes Jizeru jednoduchá lávka a když ji rozvodněná Jizera vzala, tak z domku který stával na místě Strnadova hostince veliký a moc silný Náca Duřín za mírný poplatek převážel přes Jizeru na loďce. Jeho příjmení nikdo neznal, jeho matka se asi jmenovala Dorotka, Dora a od ní mu lidé říkali Náca Duřin. Kolem roku 1850 šla Terezie Pekařová ze Zákoutí u Vranova na květnou neděli z kostela ve Bzí. V Líšném šla přes lávku, uprostřed se ji zatočila hlava z rozvodněné a prudce tekoucí vody, chytila se pevně zábradlí, to se s ní ulomilo a spadla do rozvodněné řeky. Na sobě měla krinolínu, která byla jako vzduchový polštář, takže byla stále nad vodou a zoufale volala o pomoc. Nikdo se neodvážil do rozvodněné řeky ji zachraňovat. Nad vodou se udržela až dolů k ostrovu, tam to s ní zatočilo, potopila se a až za Turnovem ji vylovili. Je pochována na hřbitově ve Všeni.
První most přes Jizeru byl postaven teprve po postavení továrny v roce 1875. Továrna byla postavena firmou Frengl a Zaime a dokončena v roce 1874.

5. Místopis

Ves Líšný není soustředěná kolem návsi, nýbrž rozložená v několika lokalitách po stráních. Nahoře je to Matějovsko, nahoře Štryncl, Bárta, Pekař Martin, chaloupecký Patřičný. Na Vršku Slávek Vele a tesař Pekař, Závrší, Zdůleň, bývalým mlýnem, továrnou a Líšenským Sněhovem a dnes po válce 1920 nově postaveným Rašínovem, Libentinami horními a dolními. Kolem dokola Líšného tvoří obzor hroty a stěny Suchých skal (Kantorovy varhany), Starých skal se zahrádkou, která se vypíná 60 m nad Jizerou, Slavínem, Pantheonem, stráně maloskalské a Sněhovská rozsocha, buben se skalnatou Patřičkou velkou i malou, rozsocha Chocholouš. Krásný rámec zdobený trávníky a lesy, sady, alejemi a poli. Údolím protéká ladně řeka Jizera. Líšenská obec s obyvateli české národnosti leží si pěkně téměř v malebné krajinné kráse na nejzápadnějším úpatí Krkonoš a po stráních rozsochy Chocholouše, jenž se zdvíhá přímo od Jizery do výše 364 m n. mořem. Silnice přes Líšný je pouze 270 m nad mořem a řeka Jizera o 3-4 m níže.

6. Mlynář Bartoš a jeho mlýn

Dříve tu býval na ostrově uměle vybudovaným náhonem mlýn Bartošův, který je dávno zrušený ale dosud se zde říká "ve mlýně". V tomto mlýně zažil mlynář Bartoš při velké povodni řeky Jizery v roce 1856 velkou hrůzu. Všichni z mlýna utekli, jen nebojácný mlynář zůstal ve světnici a když voda stoupala vylezl na chlebovou pec. Voda stoupla až nad pec a mlynář neměl kudy by unikl, opřel se zády o povalový strop, poválky povolily a mlynář vylezl na půdu a tam hrůzu povodně přečkal. Mlynář Bartoš prodal svůj mlýn továrně, koupil místo pro mlýn ve Splzově a tam postavil nový mlýn. Vodu ze želečského potoka přivedl umělou struhou do rybníka nad mlýnem do kterého svedl i vodu z bzouského a huntířovského potoka. Tím získal dosti silnou vodní sílu pro svůj mlýn. Bartoš byl líšenským občanem, byl veliký národovec a vlastenec a zakládajícím členem sokola železnobrodského v roce 1862. Tento sokolský spolek byl založen součastně jako v Praze. Založil čtenářskou besedu ve Bzí v roce 1870 a byl jejím prvním předsedou.

nahoru

7. Jezero

V Líšném bylo vrchností uměle zřízeno jakési jezero (větší rybník), ve kterém páni z Hrubého Rohozce pěstovali kapry. Jezero sahalo od továrny až dolu pod sokolovnu. Z obou stran dráhy jsou znatelné posud zbytky od hráze tohoto rybníka. Z chovu ryb neměli páni žádný užitek, co nepochytali líšenští domkaři to dokolano vápnění pozemků, při dešti se vápno dostalo do rybníka a ryby polekaly. Proto páni rybník vypustili a tím byl zrušen.

8. Stodola

Na louce nahoře u Hořenouska byla pány postavena stodola k uskladnění sena a otavy. Stodola byla uzamčena velkým zámkem. Líšenští chudí domkaři v noci v zadní části stodoly odtrhli prkna a celou zimu krmili své kozičky senem a na jaře, když páni přijeli pro seno byla stodola prázdná. Po tomto neúspěchu pak páni louku rozparcelovali a malé díly rozprodali domkařům z Líšného.

9. Terezička Patřičná

Továrna v Líšném stojí na pozemcích dvou statků - Kozlova a Svobodova. Majitelem Kozlova statku v době, kdy ho firma Frengel a Zaime koupila byl Frant. Hlubuček který pocházel z Prackova u Kozákova a po prodeji statku se usadilv blízkých Křížkách za Vranovem. Sedlák Svoboda se usadil až někde za Turnovem. Jeho mladší bratr Jáchym Svoboda měl za manželku Terezičku Patřičnou, která se narodila v roce 1815 a jako svobodná sloužila v Jičíně u výtečného doktora přes 10 roků a u něho se přiučila lékařskému umění. Vlastnila lékařský herbář a chodili za ní lidé ze širokého okolí aby je vyléčila. Chodili za ní na radu i lékaři jako na příklad doktor Učík z brodské továrny a když mu něco scházelo poslal si ke staré Svobodce pro koření. Kořenářka léčila i skot a několikrát vyléčila faráři Muzikovi ze Bzí jeho kravičku. Pro starou Svobodku posílal kočár s koňským spřežením.
Jako svobodná chodila Svobodka na Hrubý Rohozec na robotu. Když Terezička přišla na Rohozec s kosou na rameni poklasný se jí divil kam se hrabe, že ji nemůže přijmout poněvadž sekáčům za jeden den sekání byly uznány dva dny roboty. Terezička se však nedala a prohlásila, že jestliže sekáčům nepostačí, tak půjde na jinou práci. Terezka se činila, až druhé sekáče zpotila a poklasný žasl, jak s kosou zachází, jak si ji umí naklepat a nabrousit.