Kronika obce Líšný

sepsaná panem Františkem Strnadem bytem Líšný čp. 49 písmákem a sběratelem příběhů a událostí od pamětníků.
část 2.

Jáchym Svoboda Vídeň Cesty, železnice a demolice Tunel

Výstavba továrny Most Jez Škola První učitelé

10. Jáchym Svoboda

Jáchym Svoboda, bratr Svobody, který prodal statek pro výstavbu továrny, byl panským hajným nad polesím Širokým od Rohozce. Svoboda postavil dům na místě, co je dnes holič Chvalina. Tento domek pan prodal Janu Pajkrtovi a měl úmysl odjet do Ruska. Jeho žena Terezička jej prosila, aby do Ruska nejezdil, že by tam stekem zemřela a tak z cesty sešlo. Koupili domek ve Splzově od Boudy čp.4, kde dosud tento rod žije. Muž Terezie Jáchym Svoboda v roce 1882 zemřel a je pochován ve Bzí. Manželé Svobodovi měli dva syny. Syn Jáchym odešel do Vídně pěšky, vyučil se soustružníkem, ve Vídni pracoval 65 roků až do své smrti. Druhý syn Josef šel též do Vídně pěšky, vyučil se řemeslu krejčovskému, byl ve Vídni 20 roků. Byl velmi dovedný krejčí, který dovedl krásně postavit šaty. Chodili k němu zákazníci ze širokého okolí, uměl perfektně německy a kamarádil s mým otcem Frant. Strnadem ze Bzí, který šel také pěšky do Vídně a vyučil se řemeslu ševcovskému a pracoval ve Vídni 6 roků.

11. Vídeň

Učedníky do Vídně vodila Františka Mazancova ze Železného Brodu a dělala jakousi dohazovačku. Mému otci krejčí Svoboda šíval šaty a šaty šil i mě. Krejčí Svoboda a můj otec mezi sebou rádi o Vídni často hovořili. Můj otec byl šetrný uskládal si na hodinky se řetízkem za 15 zlatých. Za nedělního času se šel vykoupat do Dunaje, zdálo se mu škoda zaplatit za kabinu 15 krejcarů, vysvlékl si šaty a stále se díval z vody na svoje šaty. Náhle byl stržen proudem a začal se topit, na pomoc mu přijel plavčík s loďkou, vytáhl ho za vlasy a když přišel na břeh peníze i hodinky byli pryč. Zjistil, že někdy se nevyplatí šetřit. Já sám jsem se starou Svobodku navštěvoval a velmi rád její vyprávění poslouchal jak chodila na koření také na veselské stráně pod známou skálu Hroznici, kde léčivé koření rostlo. Chodil s ní její vnuk Jaroslav, který ji v baťohu koření nosil. Vnuk Jaroslav byl pokrokový člověk a byl předním okresním cestářem. Svobodka v roce 1905 zemřela ve stáří 90 let a až do své smrti léčila. Farář Muzika ze Bzí byl na pohřbu zdarma a u hrobu měl krásnou řeč o jejím plodném životě.

12. Cesty, železnice a demolice

V letech 1856 až 1858 se stavěla našim údolím přes Líšný železniční dráha Liberec - Pardubice. Na podzim roku 1853 jel první vlak s lokomotivou, která se jmenovala Semily. V Líšném se pro dráhu zbořily 4 domy Svobodu a Brožku. Svobodu se přestavěl o kus dále (nyní holič Chvalina) a Brožků se postavil nahoře co dnes bydlí Vít Vaňátko. Brožek dělal velice zle při bourání jeho domu několik dělníků jej muselo držet. Další dva domy se zbouraly za tunelem. Dům Štěpána Veleho, kterému říkali Štěpán čírotecký se nový dům rozhodl postavit na Závrší blíže svých polí. Dále v tomto domě bydlel Jáchym Vele a později Josef Vele. Druhý dům byl postaven v Závrší bydlel tam Antonín Havrda a později Jáchym Brožek.
Cesta z Líšného vedla po pozemcích statku Svobodova a Kozlova ke Splzovu a brodem do silnice u Splzova. Druhá velmi chatrná cesta vedla podle Jizery k Vranovu. Po stavbě železnice zanikla nadobro. Později kolem roku 1920 se podle Jizery k Vranovu vybudoval jakýsi chodník zásluhou líšenského spolku Okrasa za 1.000 korun. Práci na této stezce provedli Josef Štryncl ze Závrší, nyní bytem ve Vranovém a Karel Probošt.

nahoru

13. Tunel

Při stavbě železniční tratě byl budován tunel, který se prokopával z obou stran a přestože je do oblouku díky přesným výpočtům tehdejších inženýrů sešly se obě strany s nepatrnou odchylkou asi 10 cm. Na klenbu a stavbu dráhy se lámal kámen va veselské stráni v tak zvané skále Hroznici, která byla majetkem Petra Štěpána z Veselí, dnes je tam Rudolf Novotný. Přes Jizeru byl postaven dřevěný most na převážení kamene na klenbu do tunelu. V roce 1856 byla velmi mírná zima, za celou zimu nezamrzlo. V létě pak přišla velká povodeň na Jizeře. V tunelu se pracovalo ve dne i v noci. Při povodni ráno šla z práce v tunelu Anna Hušková ze Bzí, která pracovala na straně k Železnému Brodu. V tu dobu šla již voda přes most, který byl na obou stranách přivázán řetězy a provazy. Dělníci ji varovali, ať nechodí ale nedala si říci a šla po kotníky ve vodě přes most a jen přešla na druhou stranu voda most strhla a odnesla ho i se stromy, ke kterým byl most přivázán. Osobně mě Anna Hušková vyprávěla jak se jako zázrakem zachránila.

14. Výstavba továrny

Továrna (papírna) se v Líšném stavěla v roce 1874 na místě dvou statků, které firma odkoupila od Bartoše a Kozla. Firma Frengel a Zaime, která pocházela ze Saska odkoupila dále dům Hořenousko, kde se dosud tak říká. Podobně se říká ve Mlýně ač se tam již přes 76 roků nemele. Dále vykoupila malé díly polí od drobných domkařů a tyto koupě zprostředkovával farář Pek ze Bzí. Z Vršku hubatý Patřičný chtěl za svá pole velkou sumu, farář jej strašil, že kam přijde jeho duše když chce tak hříšnou cenu za svůj pozemek, ten ale okamžitě odpověděl že jeho duše nebude slepá a půjde tam, kam půjdou ostatní. Tovární struha měří od jezu k továrně 1000 m a od továrny dolů do Jizery 800 m, celkem tedy 1800 m.

15. Most

Do postavení továrny v Líšném žádný most přes Jizeru nebyl, postavila jej až továrna na svůj náklad a zavázala se jej udržovat, aby byl sjízdný. Osada Líšný měla volný přejezd a vymínila si odběr písku z pískoviště proti "Pod skálou" s možností příjezdu a odjezdu. Za to odstoupila obec cestu přes tovární pozemky ke Splzovu brodem přes Jizeru do cesty ve Splzově. Vybudováním mostu nebylo této cesty již třeba. V roce 1887 a 1897 byly na Jizeře velké povodně a obě povodně mosty odplavila. Mosty stavěl tesařský stavitelský podnikatel Josef Folkrt ze Železného Brodu. První dřevěný most, který se stavěl v roce 1875 stál 12 tisíc zlatých.

16. Jez

V roce 1897 při velké povodni byl také poškozen tovární jez na Jizeře ve Splzově. Při jeho opravě po povodni byl jez o něco zvýšen. Po tomto zvýšení jezu továrna v Železném Brodě zjistila, že se voda zvedla a má zpětné proudění, což mělo vliv na výkon turbíny. Ing. Josef Černý ředitel brodské továrny šel do Splzova jez přeměřit a zjistil že byl zvýšen a byla podána na líšenskou firmu stížnost. Vleklý spor líšenská továrna prohrála, poněvadž brodská továrna měla přednostní právo, že náhon budovala v roce 1865 a líšenská až v roce 1874. Po tomto sporu postavila továrna na jezu betonovou stavbu a v ní dvě šlajsny , které byla továrna povinna při velké vodě vytáhnout.

nahoru

17. Škola

Kolem roku 1890 vznikla v Líšném myšlenka postavit novou školu, protože například ze Závrší byla docházka na Malou Skálu zvláště pro malé děti dosti problematická. Líšenská škola měla sloužit pro Libentiny, Zelce a Splzov. Když se ve Bzí v roce 1884 měla stavět škola mlynář Bartoš z obavy, že na něj přijde moc platit na stavbu školy přidal se ke škole maloskalské, ale jenom ta čísla, která jsou po levé straně silnice. V tomto čase se této záležitosti ujali páni Němci, zvláště zarytý Němec, ředitel líšenské továrny Pouzar a z Malé Skály baronka Gabriela Openheimerová, Němka a židovka tito dva a od Hamburku u továrny řídící učitel ze šulferainu (německé školy) Poll byl jim v tom velmi nápomocen. Chtěli v Líšném postavit šulferaiskou německou školu, jako v Žel.Brodě u líšenské továrny, která by líšeňáky nic nestála a bylo by to pro poplatníky velmi výhodné. Vše by financoval německý spolek Šulferain. Naši předkové však byli dobří vlastenci a hlavně mlynář Bartoš ze Splzova, který dojel do Prahy a v této záležitosti se obrátil na poslance Dr. F. L. Riegra a místo německé školy se stavěla škola česká. Školu stavěl stavitel Lad. Fišer ze Železného Brodu, políra zastával Jan Patřičný z Libentin a náklady na stavbu činily 15 tisíc zlatých. Při stavbě školy bohužel došlo i ke smrtelnému zranění. Nad hlavním vchodem je nahoře ryzolet a odtud z lešení spadl zedník Nezdara z Prosíčky a byl na místě mrtev.

18. První učitelé

Prvním řídícím učitelem na škole byl Jan Nálevka, který pocházel z Vřesníku u Lázní Bělohrad. Byl i spisovatelem, vystudoval gymnazium a na vojně sloužil u dělostřelectva v Uhrách v Budapešti. Druhým učitelem zde byl Josef Jozífek ze Slaného u Semil, syn krejčího a třetím Josef Fictum, syn řídícího učitele z Popovic u Jičína. Jan Nálevka a Jozífek byli bezdětní a oba po vstupu do penze se odstěhovali do svých domků v Turnově, kde zemřeli a byli zpopelněni. Učitel Fictum přešel na školu do Lomnice nad Popelkou.