Kronika obce Líšný
sepsaná panem Františkem Strnadem bytem Líšný čp. 49 písmákem a sběratelem příběhů a událostí od pamětníků.
Gramatickou a slohovou úpravu provedl Ladislav Hudský z téhož čp. v roce 2004.
1. Historie
Líšný se připomíná pod jménem Leštné již v roce 1332, ale má zajisté starší původ. Patřil s jinými osadami na levém břehu Jizery ke klášteru dominikánskému v Turnově.
Osudy Líšného byly spojeny od počátku s osadou Vranové až do roku 1848 kdy se vše změnilo. Do této doby byl vždy starosta volen vrchností a ne lidem, jedná se o dobu, kdy existovala robota. Tento vrchnostenský úřad byl na úrovni státního úřadu a měl obyčejně sídlo u panství.
Líšný a Vranov patřil robotou na Hrubý Rohozec včetně veškerého soudního řízení.
2. Starostové
Posledním starostou pro obce Líšný a Vranov byl vrchností dosazený Matěj Patřičný z Líšného čp. 16. Po rozdělení těchto dvou osad v roce 1850 byla obec Líšný připojena ke katastrální obci Vrátu. Jejím prvním starostou zvoleným již lidem byl J. Košťál, mlynář z Propastného. Vranov byl připojen ke katastrální obci Loučky a prvním zvoleným starostou byl J. Bukvic, rolník z Michovky. Používal velké důvěry od lidí, tito mu svěřovali i své úspory, ale ve své důvěře se zklamali a o své peníze přišli.
3. Kamenný kříž
V roce 1807 byl v Líšném postaven pěkný a cenný pomník na velkém nánosu hlíny a štěrku po průtrži mračen u bývalé stodoly pana Svobody. Tento pomník zhotovil kameník Hlaváč ze Sestroňovic se sochařem Liderem z Prahy. Pomník je zhotoven z pískovce. Na pomníku nahoře je Kristus na kříži, pod ním nahoře Sedmibolestná panna Maria a Máři Magdaléna a dva andílci po stranách. Dole na pomníku jsou vysekané čtyři plastické obrazy. Na přední straně je svatá rodina panna Maria a svatá Anna při modlitbách, na zádi je sv. Florián, patron ohně. Na bočních stranách je sv. Antonín Padnanský /?/ patron všech ztracených věcí a poslední obraz představuje sv.Jana Nepomuckého. Po první světové válce 1914–1918 byl tento pomník zločinnou rukou poškozen. Soused Josef Pajkrt rozbité díly od andílků sebral a uložil a v roce 1938, když malíř Malý ze Splozova pomník obnovoval, díly Pajkrt přinesl a s malířem pomník opravili. Pomník byl několikrát obnovován což je na pomníku zaznamenáno včetně datumu kdy byl pomník postaven.
Za dřívějších dob se u tohoto pomníku vždy v máji o sv. Jenu Nepomuckém /16.5./ lidé modlili a zpívali nábožné písně za večerního času po celý týden aby Bůh ochránil naše políčka a úrodu od krupobití a průtrží mračen. Na tyto večerní pobožnosti u pomníku se těšili občané z celé osady a hlavně mladá chasa se na to těšila, ale ti moc pobožnosti nenadělali, hoši s děvčaty se mezi sebou bavili.
4. Lávka a první most (Náca Duřin)
Než byl v Líšném most přes řeku Jizeru byla přes Jizeru jednoduchá lávka a když ji rozvodněná Jizera vzala, tak z domku který stával na místě Strnadova hostince veliký a moc silný Náca Duřín za mírný poplatek převážel přes Jizeru na loďce. Jeho příjmení nikdo neznal, jeho matka se asi jmenovala Dorotka, Dora a od ní mu lidé říkali Náca Duřin. Kolem roku 1850 šla Terezie Pekařová ze Zákoutí u Vranova na květnou neděli z kostela ve Bzí. V Líšném šla přes lávku, uprostřed se ji zatočila hlava z rozvodněné a prudce tekoucí vody, chytila se pevně zábradlí, to se s ní ulomilo a spadla do rozvodněné řeky. Na sobě měla krinolínu, která byla jako vzduchový polštář, takže byla stále nad vodou a zoufale volala o pomoc. Nikdo se neodvážil do rozvodněné řeky ji zachraňovat. Nad vodou se udržela až dolů k ostrovu, tam to s ní zatočilo, potopila se a až za Turnovem ji vylovili. Je pochována na hřbitově ve Všeni.
První most přes Jizeru byl postaven teprve po postavení továrny v roce 1875. Továrna byla postavena firmou Frengl a Zaime a dokončena v roce 1874.
5. Místopis
Ves Líšný není soustředěná kolem návsi, nýbrž rozložená v několika lokalitách po stráních. Nahoře je to Matějovsko, nahoře Štryncl, Bárta, Pekař Martin, chaloupecký Patřičný. Na Vršku Slávek Vele a tesař Pekař, Závrší, Zdůleň, bývalým mlýnem, továrnou a Líšenským Sněhovem a dnes po válce 1920 nově postaveným Rašínovem, Libentinami horními a dolními. Kolem dokola Líšného tvoří obzor hroty a stěny Suchých skal (Kantorovy varhany), Starých skal se zahrádkou, která se vypíná 60 m nad Jizerou, Slavínem, Pantheonem, stráně maloskalské a Sněhovská rozsocha, buben se skalnatou Patřičkou velkou i malou, rozsocha Chocholouš. Krásný rámec zdobený trávníky a lesy, sady, alejemi a poli. Údolím protéká ladně řeka Jizera. Líšenská obec s obyvateli české národnosti leží si pěkně téměř v malebné krajinné kráse na nejzápadnějším úpatí Krkonoš a po stráních rozsochy Chocholouše, jenž se zdvíhá přímo od Jizery do výše 364 m n. mořem. Silnice přes Líšný je pouze 270 m nad mořem a řeka Jizera o 3–4 m níže.
6. Mlynář Bartoš a jeho mlýn
Dříve tu býval na ostrově uměle vybudovaným náhonem mlýn Bartošův, který je dávno zrušený ale dosud se zde říká "ve mlýně". V tomto mlýně zažil mlynář Bartoš při velké povodni řeky Jizery v roce 1856 velkou hrůzu. Všichni z mlýna utekli, jen nebojácný mlynář zůstal ve světnici a když voda stoupala vylezl na chlebovou pec. Voda stoupla až nad pec a mlynář neměl kudy by unikl, opřel se zády o povalový strop, poválky povolily a mlynář vylezl na půdu a tam hrůzu povodně přečkal. Mlynář Bartoš prodal svůj mlýn továrně, koupil místo pro mlýn ve Splzově a tam postavil nový mlýn. Vodu ze želečského potoka přivedl umělou struhou do rybníka nad mlýnem do kterého svedl i vodu z bzouského a huntířovského potoka. Tím získal dosti silnou vodní sílu pro svůj mlýn. Bartoš byl líšenským občanem, byl veliký národovec a vlastenec a zakládajícím členem sokola železnobrodského v roce 1862. Tento sokolský spolek byl založen součastně jako v Praze. Založil čtenářskou besedu ve Bzí v roce 1870 a byl jejím prvním předsedou.
7. Jezero
V Líšném bylo vrchností uměle zřízeno jakési jezero (větší rybník), ve kterém páni z Hrubého Rohozce pěstovali kapry. Jezero sahalo od továrny až dolu pod sokolovnu. Z obou stran dráhy jsou znatelné posud zbytky od hráze tohoto rybníka. Z chovu ryb neměli páni žádný užitek, co nepochytali líšenští domkaři to dokolano vápnění pozemků, při dešti se vápno dostalo do rybníka a ryby polekaly. Proto páni rybník vypustili a tím byl zrušen.
8. Stodola
Na louce nahoře u Hořenouska byla pány postavena stodola k uskladnění sena a otavy. Stodola byla uzamčena velkým zámkem. Líšenští chudí domkaři v noci v zadní části stodoly odtrhli prkna a celou zimu krmili své kozičky senem a na jaře, když páni přijeli pro seno byla stodola prázdná. Po tomto neúspěchu pak páni louku rozparcelovali a malé díly rozprodali domkařům z Líšného.
9. Terezička Patřičná
Továrna v Líšném stojí na pozemcích dvou statků – Kozlova a Svobodova. Majitelem Kozlova statku v době, kdy ho firma Frengel a Zaime koupila byl Frant. Hlubuček který pocházel z Prackova u Kozákova a po prodeji statku se usadilv blízkých Křížkách za Vranovem. Sedlák Svoboda se usadil až někde za Turnovem. Jeho mladší bratr Jáchym Svoboda měl za manželku Terezičku Patřičnou, která se narodila v roce 1815 a jako svobodná sloužila v Jičíně u výtečného doktora přes 10 roků a u něho se přiučila lékařskému umění. Vlastnila lékařský herbář a chodili za ní lidé ze širokého okolí aby je vyléčila. Chodili za ní na radu i lékaři jako na příklad doktor Učík z brodské továrny a když mu něco scházelo poslal si ke staré Svobodce pro koření. Kořenářka léčila i skot a několikrát vyléčila faráři Muzikovi ze Bzí jeho kravičku. Pro starou Svobodku posílal kočár s koňským spřežením.
Jako svobodná chodila Svobodka na Hrubý Rohozec na robotu. Když Terezička přišla na Rohozec s kosou na rameni poklasný se jí divil kam se hrabe, že ji nemůže přijmout poněvadž sekáčům za jeden den sekání byly uznány dva dny roboty. Terezička se však nedala a prohlásila, že jestliže sekáčům nepostačí, tak půjde na jinou práci. Terezka se činila, až druhé sekáče zpotila a poklasný žasl, jak s kosou zachází, jak si ji umí naklepat a nabrousit.
10. Jáchym Svoboda
Jáchym Svoboda, bratr Svobody, který prodal statek pro výstavbu továrny, byl panským hajným nad polesím Širokým od Rohozce. Svoboda postavil dům na místě, co je dnes holič Chvalina. Tento domek pan prodal Janu Pajkrtovi a měl úmysl odjet do Ruska. Jeho žena Terezička jej prosila, aby do Ruska nejezdil, že by tam stekem zemřela a tak z cesty sešlo. Koupili domek ve Splzově od Boudy čp. 4, kde dosud tento rod žije. Muž Terezie Jáchym Svoboda v roce 1882 zemřel a je pochován ve Bzí. Manželé Svobodovi měli dva syny. Syn Jáchym odešel do Vídně pěšky, vyučil se soustružníkem, ve Vídni pracoval 65 roků až do své smrti. Druhý syn Josef šel též do Vídně pěšky, vyučil se řemeslu krejčovskému, byl ve Vídni 20 roků. Byl velmi dovedný krejčí, který dovedl krásně postavit šaty. Chodili k němu zákazníci ze širokého okolí, uměl perfektně německy a kamarádil s mým otcem Frant. Strnadem ze Bzí, který šel také pěšky do Vídně a vyučil se řemeslu ševcovskému a pracoval ve Vídni 6 roků.
11. Vídeň
Učedníky do Vídně vodila Františka Mazancova ze Železného Brodu a dělala jakousi dohazovačku. Mému otci krejčí Svoboda šíval šaty a šaty šil i mě. Krejčí Svoboda a můj otec mezi sebou rádi o Vídni často hovořili. Můj otec byl šetrný uskládal si na hodinky se řetízkem za 15 zlatých. Za nedělního času se šel vykoupat do Dunaje, zdálo se mu škoda zaplatit za kabinu 15 krejcarů, vysvlékl si šaty a stále se díval z vody na svoje šaty. Náhle byl stržen proudem a začal se topit, na pomoc mu přijel plavčík s loďkou, vytáhl ho za vlasy a když přišel na břeh peníze i hodinky byli pryč. Zjistil, že někdy se nevyplatí šetřit. Já sám jsem se starou Svobodku navštěvoval a velmi rád její vyprávění poslouchal jak chodila na koření také na veselské stráně pod známou skálu Hroznici, kde léčivé koření rostlo. Chodil s ní její vnuk Jaroslav, který ji v baťohu koření nosil. Vnuk Jaroslav byl pokrokový člověk a byl předním okresním cestářem. Svobodka v roce 1905 zemřela ve stáří 90 let a až do své smrti léčila. Farář Muzika ze Bzí byl na pohřbu zdarma a u hrobu měl krásnou řeč o jejím plodném životě.
12. Cesty, železnice a demolice
V letech 1856 až 1858 se stavěla našim údolím přes Líšný železniční dráha Liberec – Pardubice. Na podzim roku 1853 jel první vlak s lokomotivou, která se jmenovala Semily. V Líšném se pro dráhu zbořily 4 domy Svobodu a Brožku. Svobodu se přestavěl o kus dále (nyní holič Chvalina) a Brožků se postavil nahoře co dnes bydlí Vít Vaňátko. Brožek dělal velice zle při bourání jeho domu několik dělníků jej muselo držet. Další dva domy se zbouraly za tunelem. Dům Štěpána Veleho, kterému říkali Štěpán čírotecký se nový dům rozhodl postavit na Závrší blíže svých polí. Dále v tomto domě bydlel Jáchym Vele a později Josef Vele. Druhý dům byl postaven v Závrší bydlel tam Antonín Havrda a později Jáchym Brožek.
Cesta z Líšného vedla po pozemcích statku Svobodova a Kozlova ke Splzovu a brodem do silnice u Splzova. Druhá velmi chatrná cesta vedla podle Jizery k Vranovu. Po stavbě železnice zanikla nadobro. Později kolem roku 1920 se podle Jizery k Vranovu vybudoval jakýsi chodník zásluhou líšenského spolku Okrasa za 1.000 korun. Práci na této stezce provedli Josef Štryncl ze Závrší, nyní bytem ve Vranovém a Karel Probošt.
13. Tunel
Při stavbě železniční tratě byl budován tunel, který se prokopával z obou stran a přestože je do oblouku díky přesným výpočtům tehdejších inženýrů sešly se obě strany s nepatrnou odchylkou asi 10 cm. Na klenbu a stavbu dráhy se lámal kámen va veselské stráni v tak zvané skále Hroznici, která byla majetkem Petra Štěpána z Veselí, dnes je tam Rudolf Novotný. Přes Jizeru byl postaven dřevěný most na převážení kamene na klenbu do tunelu. V roce 1856 byla velmi mírná zima, za celou zimu nezamrzlo. V létě pak přišla velká povodeň na Jizeře. V tunelu se pracovalo ve dne i v noci. Při povodni ráno šla z práce v tunelu Anna Hušková ze Bzí, která pracovala na straně k Železnému Brodu. V tu dobu šla již voda přes most, který byl na obou stranách přivázán řetězy a provazy. Dělníci ji varovali, ať nechodí ale nedala si říci a šla po kotníky ve vodě přes most a jen přešla na druhou stranu voda most strhla a odnesla ho i se stromy, ke kterým byl most přivázán. Osobně mě Anna Hušková vyprávěla jak se jako zázrakem zachránila.
14. Výstavba továrny
Továrna (papírna) se v Líšném stavěla v roce 1874 na místě dvou statků, které firma odkoupila od Bartoše a Kozla. Firma Frengel a Zaime, která pocházela ze Saska odkoupila dále dům Hořenousko, kde se dosud tak říká. Podobně se říká ve Mlýně ač se tam již přes 76 roků nemele. Dále vykoupila malé díly polí od drobných domkařů a tyto koupě zprostředkovával farář Pek ze Bzí. Z Vršku hubatý Patřičný chtěl za svá pole velkou sumu, farář jej strašil, že kam přijde jeho duše když chce tak hříšnou cenu za svůj pozemek, ten ale okamžitě odpověděl že jeho duše nebude slepá a půjde tam, kam půjdou ostatní. Tovární struha měří od jezu k továrně 1000 m a od továrny dolů do Jizery 800 m, celkem tedy 1800 m.
15. Most
Do postavení továrny v Líšném žádný most přes Jizeru nebyl, postavila jej až továrna na svůj náklad a zavázala se jej udržovat, aby byl sjízdný. Osada Líšný měla volný přejezd a vymínila si odběr písku z pískoviště proti "Pod skálou" s možností příjezdu a odjezdu. Za to odstoupila obec cestu přes tovární pozemky ke Splzovu brodem přes Jizeru do cesty ve Splzově. Vybudováním mostu nebylo této cesty již třeba. V roce 1887 a 1897 byly na Jizeře velké povodně a obě povodně mosty odplavila. Mosty stavěl tesařský stavitelský podnikatel Josef Folkrt ze Železného Brodu. První dřevěný most, který se stavěl v roce 1875 stál 12 tisíc zlatých.
16. Jez
V roce 1897 při velké povodni byl také poškozen tovární jez na Jizeře ve Splzově. Při jeho opravě po povodni byl jez o něco zvýšen. Po tomto zvýšení jezu továrna v Železném Brodě zjistila, že se voda zvedla a má zpětné proudění, což mělo vliv na výkon turbíny. Ing. Josef Černý ředitel brodské továrny šel do Splzova jez přeměřit a zjistil že byl zvýšen a byla podána na líšenskou firmu stížnost. Vleklý spor líšenská továrna prohrála, poněvadž brodská továrna měla přednostní právo, že náhon budovala v roce 1865 a líšenská až v roce 1874. Po tomto sporu postavila továrna na jezu betonovou stavbu a v ní dvě šlajsny , které byla továrna povinna při velké vodě vytáhnout.
17. Škola
Kolem roku 1890 vznikla v Líšném myšlenka postavit novou školu, protože například ze Závrší byla docházka na Malou Skálu zvláště pro malé děti dosti problematická. Líšenská škola měla sloužit pro Libentiny, Zelce a Splzov. Když se ve Bzí v roce 1884 měla stavět škola mlynář Bartoš z obavy, že na něj přijde moc platit na stavbu školy přidal se ke škole maloskalské, ale jenom ta čísla, která jsou po levé straně silnice. V tomto čase se této záležitosti ujali páni Němci, zvláště zarytý Němec, ředitel líšenské továrny Pouzar a z Malé Skály baronka Gabriela Openheimerová, Němka a židovka tito dva a od Hamburku u továrny řídící učitel ze šulferainu (německé školy) Poll byl jim v tom velmi nápomocen. Chtěli v Líšném postavit šulferaiskou německou školu, jako v Žel.Brodě u líšenské továrny, která by líšeňáky nic nestála a bylo by to pro poplatníky velmi výhodné. Vše by financoval německý spolek Šulferain. Naši předkové však byli dobří vlastenci a hlavně mlynář Bartoš ze Splzova, který dojel do Prahy a v této záležitosti se obrátil na poslance Dr. F. L. Riegra a místo německé školy se stavěla škola česká. Školu stavěl stavitel Lad. Fišer ze Železného Brodu, políra zastával Jan Patřičný z Libentin a náklady na stavbu činily 15 tisíc zlatých. Při stavbě školy bohužel došlo i ke smrtelnému zranění. Nad hlavním vchodem je nahoře ryzolet a odtud z lešení spadl zedník Nezdara z Prosíčky a byl na místě mrtev.
18. První učitelé
Prvním řídícím učitelem na škole byl Jan Nálevka, který pocházel z Vřesníku u Lázní Bělohrad. Byl i spisovatelem, vystudoval gymnazium a na vojně sloužil u dělostřelectva v Uhrách v Budapešti. Druhým učitelem zde byl Josef Jozífek ze Slaného u Semil, syn krejčího a třetím Josef Fictum, syn řídícího učitele z Popovic u Jičína. Jan Nálevka a Jozífek byli bezdětní a oba po vstupu do penze se odstěhovali do svých domků v Turnově, kde zemřeli a byli zpopelněni. Učitel Fictum přešel na školu do Lomnice nad Popelkou.
19. Založení hasičského spolku
V roce 1882 byl v Líšném založen hasičský dobrovolný spolek. Spolu se spolkem v Huntířově to byly první dva spolky z našeho okolí. Hasiči chodili do Bzí na služby Boží na Vzkříšení a Boží tělo. Zakládajících členů bylo 46, a funkcionáři byli: Josef Volf, hostinský, Josef Patřičný ze Záhabří starosta a František Bárta a Jáchym Vaňátko náměstci. Teprve po roce 1890 se v našem okolí začaly zakládat hasičské a sokolské spolky. V roce 1894 byl v Líšném pořádán župní hasičský sjezd. Seřadiště bylo za vodou u hostince a řeznictví Josefa Kruskota, konzert u Pekařova hostince na zahradě. Velké hasičské cvičení bylo na 4 poschoďovém lezišti blíže hostince. Na tomto sjezdu jsem byl osobně přítomen ve dne i večer na zábavě a vše mi utkvělo v paměti.
20. Jan Kozlu
Jan Kozlu, hospodář z Líšného na jehož statku stojí továrna byl pokrokový, uvědomělý a nebojácný hospodář. Svého času byl ve Bzí v neděli před kostelem a jak to bývalo o hrubé mši rokoval se sousedy. Páter Nosek začal sloužit mši svatou a farář Jirák se šel podívat, zda nestojí lidé před kostelem. Při příchodu faráře všichni odešli do kostela, jen hospodář Kozlu zůstal před kostelem. Farář se na něho obořil proč netáhne do kostela, na což mu Kozlu odpověděl, že Pán Ježíš takto do kostela nezval. Farář uchopil hospodáře za šos a táhl Kozla do kostela, ten se ale bránil, až mu farář utrhl šos. Kozlu kabát svléknul a hodil jej faráři pod nohy a odešel domů. Farář poslal kostelníka Donáta, aby kabát sebral i s utrženým šosem. Tato událost se po kostele ihned roznesla. Kabát s utrženým šosem poslal farář do Líšného ke krejčímu Hořenímu, který kabát opravil a odevzdal hospodáři.
21. Požár usedlosti na Malé Skále
Kolem roku 1845 hořel na Malé Skále od samovznícení sena dvůr hospodářské usedlosti a okolní vesnice musely přispěchat na pomoc. Voda se nosila ve vysmolených slaměných koších až od kulatého rybníka, kde stály dvě řady lidí, jedna řada podávala plné košíky nahoru k ohni a druhá řada zase prázdné košíky dolů. Celou tuto akci řídil všemocný vrchní Štelcik a holí hrozil každému, kdo by se nechtěl do hašení zapojit. Opodál stáli tři muži, kteří jen přihlíželi. Vrchní k nim přistoupil a pravil: "co vy voslové proč nehasíte" a ti jemu odpověděli: "ty seš větší vosel než my a taky nehasíš". Vrchní na ně zavolal drába, Haber s drábem praštil o zem a nastala honička. Habra chytili, zavřeli do vrátnice a hned dostal deset ran holí na zadnici. Byl mnoho neděl zavřen a nechtěl prozradit své kamarády. Sám vrchní Štelcik přišel za Habrem až do vězení a slíbil mu, že když prozradí kamarády, že jej ihned propustí. Habr už měl dost utrpení prožité ve vězení a své dva kolegy prozradil a byl propuštěn. Byli to Jan Kozlu z Líšného, na kterého páni neměli právo, Líšný totiž patřil na panství Hrubý Rohozec a student Patřičný ze Bzí, kterého začali páni pronásledovat, ale vždy když šli drábové do Bzí, sousedé ho upozornili a on včas zmizel. Když už měl Patřičný toho pronásledování dost vystavil sobě a ještě šesti kamarádům falešné pasy (v tom i dvěma Kozlovům) a všichni odjeli do Severní Ameriky. Pomstil se tak vrchnímu, že mu odvedl sedm branců.
22. Student Patřičný
Patřičný studoval na gymnaziu v Krakově v Polsku ale z osmé třídy zběhl, jeho matka, křesťanka to těžce nesla, chtěla z něho míti kněze. Patřičný byl velmi nadaný, dovedl plynně číst německou knihu v češtině a obráceně. Chodily k němu na doučování dívky a chlapci ze širokého okolí. Antonín Štryncl mi vyprávěl, že také k Patřičnému chodil na privát a učil se hlavně dějepis a němčinu.
23. 30. let hasičského sboru – památník
V roce 1912 se v Líšném pořádala oslava 30 let založení hasičského spolku. Slavnost s koncertem se konala na dvoře továrny, hudbu řídil Otakar Patřičný ze Bzí. Byl jsem na tomto koncertě přítomen. Ke slavnosti byl vydán památník, který upravil říd. učitel Jan Nálevka s Jiřím Patřičným. Škoda, že do památníku zapomněli uvést hasičský župní sjezd pořádaný v roce 1894. Tento památník jsem si také koupil. Při této oslavě bylo ze 46 zakládajících členů přítomno jen 7 členů a to: Josef Patřičný ze Záhabří, dlouholetý předseda, Jáchym Vaňátko, Jan Pajkrt, František Bárta, Vít Hoření, Petr Pekař dělník na dráze z Prosíčky a Antonín Havrda ze Závrší, těchto sedm zakládajících členů je vyfotografováno v tomto památníku. Roku 1932 byla pořádána slavnost k 50. výročí. V této době zbyli ze zakládajících členů hasičského sboru pouze dva členové a to Jáchym Vaňátko a Petr Pekař z Prosíčky.
24. Zřízení hřbitova
Kolem roku 1908 byl ve Sněhově zřízen hřbitov. Po tomto datu se v naší osadě začalo uvažovat o zřízení hřbitova. Osadní starosta Josef Pajkrt svolal schůzi, ve které se jednalo o zřízení hřbitova. Bylo vyhlédnuto místo naproti Podskalou na poli v lese a konstatováno, že tam se bude pěkně vyjímat, bude v lesním zátiší a hlavně, že to nebude moc stát za předpokladu, že pan továrník Menšík pozemek daruje osadě zdarma. Starosta dal hlasovat, všichni byli pro jen Jáchym Vele ze Závrší byl jako ve všem proti. Na této schůzi byla přítomna skoro celá osada, byl přítomen i nejstarší občan Franc Patřičný. Na můj dotaz, kde by si přál nejraději ležet, zda v Líšném nebo ve Bzí mi odpověděl, že by si přál ležet nad svým domem pod tou naší hrobkou z kamení. Hrobka byla zlikvidována při stavbě silnice.
25. Antonín Štryncl
Tyto staré paměti jsem zapsal dle vyprávění France Patřičného, Antonína Štryncla, Filipa Patřičného, kteří se dožili věku přes 90 let a Petra a Adama Brožkových 80ti letých. Starý Štryncl mi vyprávěl jak ještě chodil na robotu do zámecké zahrady na Hrubý Rohozec. Ještě s jedním chlapcem ze švestkových stromů od loňska staré švestky trhali a házeli dolů. Dole je chytal malý chlapec a házel je po nich nahoru a Štryncla trefil do obličeje, tak mu to odvedl a chlapce trefil, ten s brekem utekl, přiběhl zahradník s velkým rámusem, co jsme si to dovolili, že to byl mladý hrabě. Vyhnal je ze zahrady.
26. Založení textilky
Papírna v Líšném, postavená v roce 1874 v noci z 8 na 9 září 1901 lehla popelem, staveniště chtěl koupit bývalý ředitel papírny Pouzar, který chtěl papírnu obnovit, nenašel však vhodného společníka. Spáleniště pak koupil továrník Menšík z Černého Dolu u Vrchlabí. V roce 1903 vystavěl přádelnu na bavlnu asi o 20 tisících vřetenech. V roce 1904 se již v přádelně pracovalo a prvním ředitelem byl Němec Teček (?) a účetním Bedřich Jiřička. Mistroval zde starý Podroužek se dvěma syny Gustavem a Rudolfem. Když Menšík továrnu dostavěl, pozval na návštěvu svého kolegu továrníka Hyblera ze Semil, provedl ho po celé továrně a pěšky došli až k jezu který si prohlédli. Menšík přitom líčil co to stálo vše námahy a starostí, za spáleniště dal Menšík 130 tisíc korun a dohromady jej to přišlo na půl milionu. Hybler místo aby ho politovat mu řekl, že za to by on nepořídil ani stavidla na jezu a tovární struhu a ukázal mu prstem, asi že jeho to přišlo na l mil.
27. Okresní silnice
Kolem roku 1912 byla přes Líšný vyměřována okresní silnice zemským inženýrem Ketnerem, člověkem převeliké postavy. Tato práce byla prováděna za okresního starosty Josefa Bartoše, mlynáře ze Splzova, který byl v této akci velice nápomocný. Tento projekt však narazil na odpor ohledně líšenského továrního mostu. Tato práce zůstala stát. Teprve až se postavila silnice od Vrátu k Vranovu se líšenští začali starat o silnici přes Líšný. Kolem roku 1920 byla znovu okresním cesmistrem Františkem Kousalem shodným místem dle původního projektu jen s malými odchylkami.
