Vlaková zastávka v Líšném

Železniční trať Pardubice – Liberec byla vybudována v letech 1857-1859 díky soukromé společnosti  Jihoseveroněmecká spojovací dráha, která také až do jejího zestátnění v roce 1909 tuto dráhu spravovala a provozovala.

Součástí trati byla též byla výstavba dvaceti dvou stanic, rozdělených do čtyř kategorií .

Mezi tzv. stanice první třídy patřila nádraží liberecké a pardubické. Následovaly tzv. stanice druhé třídy v Hradci Králové, Josefově, Horce u Staré Paky a Turnově. Mezi tzv. stanice třetí třídy se řadily Dvůr Králové, Mostek, Paka, Libštát, Semily, Železný Brod, Hodkovice a Dlouhý Most.

V čtvrté třídě se nacházely menší staničky v Opatovicích, Předměřicích, Smiřicích, Kuksu, Třemešné, Malé Skále, Sychrově a Rychnově. Tyto měly zprvu funkci zastávek a skutečnými stanicemi se staly ž později – např. Malá Skála v roce 1873.

Trať primárně sloužila především dopravě surovin a zboží a též i strategickým potřebám armády, nebyla ale zanedbána ani osobní doprava. Společnost nejvíce profitovala na nákladní dopravě, která po celé období od roku 1868 do roku 1909 tvořila vždy 70–79 % všech výnosů. Počet osob využívajících železnici k veřejné dopravě se přitom neustále zvyšoval. V roce 1859 využilo dráhu téměř tři sta tisíc cestujících, v roce 1908 to bylo již více než tři a půl milionu.

Od 1.12.1858  již byl v provozu úsek z Pardubic do Turnova, v Líšném k tomu musel být vybudován  téměř 550 m dlouhý  a 3-5 m vysoký násep  s 2 podjezdy pro místní komunikace, což je ojedinělý případ pro celou dráhu a následně za ním  směrem k Železnému Brodu  i 430 m dlouhý tunel.

V roce  1900 projíždělo Líšným 7 osobních či spěšných vlaků (Os),
v roce  1929 projížděly Líšným  2 rychlíky ( R )  a 7 Os,
v roce 1938  projížděly Líšným  3 R a 9 Os,
v roce 1945  projíždělo Líšným  7 Os,
v roce 1960  projížděly Líšným  3 R a 11 Os,
v roce 1989  projížděly Líšným  4 R a 10 Os,
od roku  2013  projíždí Líšným  10 R a 10 Os.

Až do roku 1924 museli obyvatelé Líšného využívat 2,5 km vzdálenou stanici Malá Skála,
po vzniku samostatné republiky byly na trati vystavěny nové zastávky pro přiblížení osobní dopravy obyvatelům blízkých obcí, a tak byla 1. června 1924 až po více než 65 letech provozu železnice slavnostně zprovozněna i zastávka Líšný a ve stejném dni došlo zároveň k otevření nové zastávky i v blízkých Dolánkách.

Zastávka  byla vystavěna uprostřed obce mezi dvěma klenutými mosty (propustky) na nově vybudovaném rozšíření náspu zasahujícího svým úpatím  až k cennému pískovcovému sousoší z roku 1807 asi 200 metrů  před vjezdem do líšeňského tunelu směrem k Železnému Brodu.

Na železnobrodském konci nástupiště byla vybudována zděná čekárna s půdorysem 7,95 x 3,50 metrů se šikmou střechou. Z čelního pohledu v levé části objektu byla čekárna pro cestující s půdorysem 5,2 x 2,9 m s velkou dřevěnou rohovou lavicí a s přístupem přímo z peronu. V pravé části byla umístěna menší kancelář s půdorysem 2 x 2,9 m pro provozního pracovníka prodávajícího jízdenky. Přístup do kanceláře byl z pravé strany objektu, kancelář byla s čekárnou propojena prodejním okénkem. Obě místnosti vytápěla kamínka umístěná v rohu místnosti napojených na společný komín. Vpravo od budovy čekárny byly samostatně umístěné 2 malé dřevěné toalety.

Kromě obyvatel obce, kterých zde v této době žilo více než 600, přivítali tuto událost i vlastník líšeňské továrny a jeho zaměstnanci.

Otevření zastávky nebylo ani 6 let od vzniku samostatné republiky samozřejmostí, představitelé obce Vrát, jejíž součástí ještě tehdy osady Líšný 2. díl a Libentiny  byly, jednoznačně nepodporovali, zřejmě hlavně opozice proti tehdejšímu starostovi Stanislavu Kouckému, který bydlel v Líšném a zároveň již v této době  také vrcholily požadavky na líšeňské osamostatnění.

Starosta Koucký a řídící učitel Josef Josífek, kteří se hlavní měrou o zastávku zasadili, popsali otevření zastávky takto.

„ Hudba železnobrodské odbočky (26 mužů) uvítala první zastavivší vlak v 6.40 h. Přítomní účastníci poté dojeli do nově otevřené zastávky v Dolánkách a vrátili se vlakem v 7.23 h zpět.

 Předseda zastávkového výboru jadrnou krátkou řečí odevzdal zastávku veřejnosti a starosta osady Jáchym Vaňátko ji přijal v péči a ochranu.

Zástupkyně líšeňské textilky M. Marxová odevzdala zastávkovému výboru kytici a s krátkým proslovem.

O zakončení oslavy se poté postarala hudba.“ 

Jiný z místních rodáků svůj zážitek popsal takto:

„První vlak zastavující na této zastávce jel od  Žel. Brodu o půl sedmé hod. ráno k Turnovu. (Dolánky téhož dne také tímto vlakem zahajovaly provoz zastávky).

Byl právě tuto neděli konán v Líšném okrskový slet. Hudba hrála na zastávce při příjezdu prvého vlaku – který zde stál asi deset minut, než byla ozdobena lokomotiva a připevněna na ni tabule s nápisem  „Zastávka Lišný“.

 Je velikou výhodou že starostou obce Vrátu není Koberovák ani Vráťák nýbrž Lišeňák – Stanislav Koucký, který se svými přívrženci prosazuje cíl vytknutý a neohroženě se staví proti velmi silné oposici.K jeho cti budiž připomenuto že jeho je ta zásluha, že Líšný je na takovém místě pokroku a rozvoje.

Mnoho občanů nás tehdy jelo do Dolánek a o půl osmé zase zpět.“

V  prvním roce provozu zastavovaly v Líšném pouze 2 vlaky .
Ve směru do Turnova v 6 hod. a 40 min, a poté v 17 hod. 2 min, ve směru do Železného Brodu  v 7 hod. a 23 min. a poté 17 hod. a 53 min.

V roce 1925 již na žádost obce zde zastavovaly vlaky 3, k rannímu a odpolednímu se ještě přidaly polední spoje. 

V roce 1900 projíždělo Líšným 7 osobních či spěšných vlaků (Os),
v roce 1929 projížděly Líšným  2 rychlíky ( R )  a 7 Os,
v roce 1938 projížděly Líšným  3 R a 9 Os,
v roce 1945 projíždělo Líšným  7 Os,
v roce 1960 projížděly Líšným  3 R a 11 Os,
v roce 1989 projížděly Líšným  4 R a 10 Os,
od roku  2013  projíždí Líšným  10 R a 10 Os.

V současné době má trať celkem 22 stanic a 17 zastávek, rychlík staví ve 12 stanicích, v 17 zastávkách zastavuje pouze na znamení.

1932  Poškozená střecha na zastávce opravena za 630 Kč. Zastávka má také nepřátele. V posledních letech ukradeny tam hodiny (za 140 Kč), růže z kola (6 sazenic), žárovka ze záchodu 2x, klíč od záchodu, šoupátko, ba i z pokladny p. Voskovi někdo přes 50 Kč uloupil. Škůdce zůstal nevypátrán.

V roce 1977 byl ukončen výdej jízdenek

výdejní okno bylo zazděno, kovové výdejní boxy s kartonky jízdenek byly odvezeny a o příjezdu vlaků informoval čekající cestující pouze kovový zvonek, který měl tvar polokoule a byl umístěn na čelní stěně pod střechou zastávkové budovy.

V průběhu 90. let byl tento zvonek z budovy demontován, takže žádný signál, který by cestující informoval o příjezdu vlaků již poté nezazněl.

Na venkovní stěně budovy zastávky, vedle vstupních dveří do čekárny, byla rovněž umístěna malá kovová tabulka s nápisem Výšková značka státní nivelace, která informovala cestující o nadmořské výšce, ve které se zastávka nachází. V 90. letech minulého století byla tato tabulka  rovněž odstraněna. 

V roce 2008 byl vnitřek čekárny dost nevzhledný, oprýskaná omítka, oloupaná či pomalované  stěny,  uvnitř byly k dispozici 2 oprýskané laťové lavice,  existovala ale stále 3 zasklená okna. Došlo ale k úpravě přístupových cest k zastávce - betonovým schodištěm do svahu podél čekárny nebo po plynule se svažujícím chodníku ze zámkové dlažby vedoucím od místní komunikace.

V  roce 2018 po úpravě interiéru došlo k odstranění staré lavice í dveří a skel z oken zůstaly v nich jen rámy, byla ale provedena úprava nástupiště zastávky s pevnou hranou typu Tischer, které  má délku 90 metrů a je tvořeno z větší části betonovými panely a z části zámkovou dlažbou, osvětluje ho pět nově instalovaných svítidel. 

Poslední rázná úprava čekárny proběhla v roce 2022, kdy došlo k zásadním úpravám interiéru a exteriéru, po oknech a dveřích zůstaly jen prázdné otvory, 2 staré lavice nahradila jediná přišroubovaná k podlaze a vyměnily se minimálně 50 let staré dveře do služební místnosti.

V letech 2022 a 2023 proběhlo též odstranění či prořezání přerostlých náletů i přestárlé vysázené zeleně. 

Autor textu: kronikář obce RNDr. Miroslav Kozák

Zdroj obrázků: web, vlastní

6. dubna se můžete dále těšit na představení Kalvárie