Ukončení druhé světové války v roce 1945 v našem regionu

Již počátkem roku 1945 se německá vojenská situace blížila úplnému kolapsu.

Polsko padlo do rukou postupující sovětské armády směřující k řece Odře mezi Kostřínem a Frankfurtem, 82 kilometrů východně od hlavního cíle, Berlína.

Hitler sledoval spojenecké vítězství v Ardenách ze svého velitelství Alderhorst,

po kterém britské a kanadské síly překročily Rýn a postoupily až do Porúří, německého průmyslového centra.

Americká armáda obsadila jižněji Lotrinsko a postupovala na Mainz, Mannheim a Rýn.

V Itálii byla německá armáda nelítostně tlačena k severu silami Ameriky a Commonwealthu jako součást ofenzivy s cílem překročení řeky Pád a následně i Alp. Během probíhajících akcí se spojenci sešli mezi 4. a 11. únorem na jaltské konferenci, kde projednávali důsledky války v Evropě.

Dne 18. dubna 1945 vstoupily americké jednotky na území naší předmnichovské republiky, od východu postupovala Rudá armáda.

26.4. 1945 bylo osvobozeno Brno,

28.4.1945 převzal  odbojové velitelství oblasti  v prostoru Mladá Boleslav, Turnov, Semily, Jičín major Karel Cerman.

30.4. po úporných bojích byla osvobozena Ostrava, téhož dne spáchal Adolf Hitler sebevraždu, oznámil to den poté admirál Karl Dönitz, 2.5. kapituloval před Rudou armádou Berlín. 

5.5. vypuklo povstání v Praze a v Plzni. Plzeň byla osvobozena  6.5. příjezdem amerického vojska, v Praze Němci  formálně kapitulovali 8.5. a většina německých jednotek tak zahájila ústup směrem na Beroun. Když sovětské jednotky vstoupily do Prahy ráno 9. května, očišťovaly již město jen od zbytků zfanatizovaných německých vojsk.

Situace v Pojizeří

Dne 3. května vypuklo v horním Pojizeří (v západním Podkrkonoší) ozbrojené povstání proti nacistům. Povstání sice bylo v následujících dnech z větší části potlačeno, zejména ve městech, ale rozsáhlou venkovskou oblast s podhorským lesnatým terénem se už Němcům pod kontrolu dostat nepodařilo. Vzhledem k blížící se  Rudé armádě začaly německé úřady postupně předávat moc místním revolučním národním výborům. Povstání pak definitivně skončilo 10. května příjezdem 31. a 52. armády 1. ukrajinského frontu Rudé armády.

Povstání v Chuchelně

3. 5.1943 v Chuchelně  na Semilsku se ráno sešli předáci odbojové skupiny a připravovali napadení německé hlásky na Kozákově.

Zároveň ale vesnici vypukla „válka o mundúry“, velmi kvalitní a drahé kožené kabáty a kalhoty pro německou luftwaffe, uložené ve skladu v bývalé továrně.

Zjistilo se, že do obce přijíždí nákladní auto a chce odvážet kožené obleky, uskladněné v místní továrně. Vědělo se, že jde o pět tisíc dlouhých černých kalhot a kabátů s dyftýnovou podšívkou a vyvolalo to odpor místních vlastenců a partyzánů.

K továrně přibíhá nadporučík československé armády ve výslužbě Václav Regner s puškou a vzápětí se už ujímá velení ruský partyzán Michal Šalujev a tajemník obecního úřadu, odvážný a chrabrý Jaroslav Kousal. Přibíhají ostatní ruští partyzáni, ukrytí u starosty Sokola Hynka Palase a starosty obce Rudolfa Buriánka, aby odzbrojili hlídku v továrně a posádku dvou nákladních aut, která už stojí na dvoře. Při přestřelce je lehce zraněn do nohy Jaroslav Kousal a německý esesák z nákladního auta.

Povstalci nakonec Němce odzbrojili a uvěznili v kanceláři v továrně dále přerušili telefonní spojení z Chuchelny do Semil i do Riegrovy chaty na nedalekou horu Kozákov, kde měla německá armáda pozorovatelnu. Na okresní silnici od Záhoří až po starý mlýn u hranic s městem Semily udělali zátarasy z poražených stromů a sloupů.

Na Riegrovu chatu vyrazil zkušený poddůstojník československé armády ve výslužbě Petr Vondra, přestrojený za listonoše. Přemohl a odzbrojil německou posádku a ukořistil dva kulomety, dva samopaly, ruční granáty a pistole. Získanou výzbroj pak převezli partyzáni do obce.

Jedna skupina se vypravila do továrny v Semilech-Řekách, kde se vyráběly součástky pro německé rakety dlouhého doletu V1 a V2.

Z Chuchelny se rozjely na všechny strany patroly, aby zjistily, jestli proti okupantům povstala i jiná města.

Děj v Chuchelně pak nabral rychlý spád. Spojka přinesla zprávu, že se od Železného Brodu blíží dvě nákladní auta, plně obsazená německými vojáky. Přes zátarasy však nepronikla.

Němci sesedli a donutili řidiče českého nákladního auta Václava Vodháněla, aby je dostal do Chuchelny oklikou po úvozové cestě. Před obcí ale Němci vyskákali a začali prohledávat les.Vodhánělovo auto se závozníkem Beldou se pak řítilo do Chuchelny, aniž by její obránci tušili, že v něm už nesedí Němci. Řidiče nezastavil výstřel z pušky a u sokolovny se jeho vůz dostal pod palbu kulometu povstalců. Těžce zraněný závozník Belda podlehl svému těžkému zranění v semilské nemocnici.

Němci se 3. května do Chuchelny nedostali. Při zátahu na povstalce v lese však chytili studenta ze Semil Ladislava Richtra. Objevili u něj zbraň a v polích vedle lesa ho bez milosti popravili.

Když se ukázalo, že Němci nekapitulovali, stáhli se partyzáni z Chuchelny do osady Lhota a lesů kolem ní. Ze strachu před německou odplatou uprchly z Chuchelny také některé rodiny.

Povstalci narazili v noci na 4. května na německou jednotku o síle patnácti mužů. Vojáci wehrmachtu složili zbraně výměnou za slib, že mohou odejít, kam se jim zlíbí.

Semilská iniciativa

 Na chuchelskou iniciativu rychle navázaly Semily, kde velitel okresu kapitán Antonín Wolmuth docílil předání okresního úřadu, odzbrojení části německých jednotek a jím vedené české vojenské jednotky obsadily všechny důležité objekty. Ve 13.30 ohlásil povstání do celého kraje, k povstání se poté přidaly Lomnice, Železný Brod, Turnov, Rovensko, Jilemnice, Vysoké nad Jizerou, Stará a Nová Paka.

V okresních městech se ustavily revoluční okresní národní výbory, v městech i v přilehlých obcích se utvořily revoluční národní výbory, které řídily povstání a jednaly s Němci o převzetí moci.

Povstání sice bylo zanedlouho částečně potlačeno v Semilech, Jilemnici, Turnově, Lomnici n. P. a Vysokém n. J. příchodem dalších německých vojáků, ale činnosti revolučních národních výborů nebylo nijak bráněno, takže vedle sebe pracovaly české a německé správní orgány a vojenská velitelství.

Střety místních partyzánů s německými vojáky vrcholily v období od 6. do 9. května. Od hranic postupovala Rudá armáda a německé jednotky postupně vyklízely své pozice.

Dnem 10. května 1945 po příchodu Rudé armády do našeho kraje skončila napjatá atmosféra zahájená povstáním 3. května.

Semily

Do Semil se zpráva o povstání v Chuchelně  dostala nejdříve, skupina odbojářů v čele se štábním kapitánem Antonínem Wohlmuthem ihned začala jednat s Němci o předání okresního úřadu do rukou revolučního okresního národního výboru (ONV). Vojenský velitel okresu Wohlmuth (krycí jméno Dobromysl) před polednem poslal rozkaz k zahájení povstání i do okolních měst a obcí. Povstalci následně obsadili všechny úřady a továrny ve městě a zajistili komunikace. Krátce po poledni vnikli do rozsáhlého objektu nedaleké továrny Zittwerke v Řekách, kde zajistili ve zbrojnici větší množství zbraní a díky odzbrojení německého četnictva a cca 300 příslušníků německé domobrany (volkssturmu), získal 300 pušek, 35 kulometů, 60 pancéřových pěstí a 190 granátů.

Po půlnoci ze 4. na 5. května byly ale Semily obsazeny novými německými jednotkami, a proto se někteří členové revolučního ONV raději stáhli do okolních lesů k partyzánům. Antonín Wohlmuth byl spolu s několika dalšími zatčen a vyslýchán, ale již odpoledne byli všichni propuštěni. Ve městě pak současně pracovali česká i německá civilní správa i vojenská velitelství. 6. května se pak německá jednotka stáhla do továrny Zittwerke a moc v Semilech prakticky převzal revoluční národní výbor. Sedmého května pak německá posádka i němečtí civilisté město opustili. Transport byl ale přepaden partyzány v Hájích nad Jizerou a další část u Mříčné část německých vojáků byla zajata.

Železný Brod

V Železném Brodě začali místní 3. května strhávat a zamazávat německé nápisy a vývěsní štíty. Místním velitelem odboje byl major  Rudolf  Hásek (krycí jméno Sklář), který byl stejně jako Wohlmuth napojen na majora Karla Cermana z odbojové skupiny Krystal, velitele oblasti Sever. Hásek již od 29.4. vyjednával se zástupci německé posádky. Vzhledem k velmi silné německé posádce major Hásek upřednostňoval vyjednávání před násilným povstáním. Přesto došlo k několika přestřelkám na železnobrodském nádraží a k odzbrojení Němců v sousedních vesnicích (rozkaz k zahájení revoluce byl rozeslán do okolí spojkami na motocyklech). Také byla vytrháním kolejí přerušena železniční trať.

Železnobrodští také využili nastalé situace, kdy turnovský okres neměl o tento region zájem a semilský ONV neměl ještě možnost se o svůj bývalý soudní okres přihlásit, a vytvořili si vlastní revoluční okresní národní výbor, který řídil průběh celého povstání. Sice 4. května byla posílena místní posádka o 150 německých vojáků, ale revoluční ONV v Železném Brodě postupně veřejnou správu v celém soudním okrese.

S   povstalci vyjednával velitel tamní německé posádky generál von Stubenrauch, německé vojsko se stáhlo do kasáren a obyvatelstvo bylo vyzváno ke klidu.

5. května je oficiálně vyhlášeno ustavení ONV, odpoledne před radnicí projevy velitele Háska a předsedy ONV Řepky, vztyčena československá vlajka  a zazpívána hymna.

Dohody o kapitulaci se podařilo dosáhnout  6. května. Součástí podmínek měl být i volný odchod generála Stubenraucha, s tím ale nesouhlasili partyzáni a zajali ho a později předali Rudé armádě. Ostatní němečtí vojáci byli pod dozorem partyzánů dopraveni na sudetskou hranici. Staniční zaměstnanci sestavili několika nákladních vagonů pokrytím stěn ocelovými pláty malý obrněný vlak.

V pondělí 7. května ráno vyslala německá posádka z Turnova do Železného Brodu několik spojek. Potom, co se žádná z nich nevrátila, Němci vyslali obrněný vůz a nákladní auto s vojáky. V Malé Skále místní obyvatele donutili, pod hrozbou zničení celé vesnice, odstranit zátarasy ze silnice. Chvíli předtím, než mělo dojít ke střetu s Němci dorazila do Železného Brodu partyzánská četa poručíka Jaroše z Vlastiboře vyzbrojená automatickými puškami a pancéřovými pěstmi. Za jejich pomoci a s využitím obrněného vlaku se útok podařilo odrazit a německou jednotku zničit. Jejich obrněné vozidlo pak zlikvidoval ve Splzově  Antonín Brož.

8. května z Brodu  vyrazily dvě ozbrojené roty na pomoc sudetským městům, jedna  vedená kapitánem Hafnerem Jablonci nad Nisou, druhá vedená poručíkem Jarošem  Tanvaldu a Smržovce.

Mezitím na náměstí vykopali hasiči jámy pro stožáry vlajek, byly pak na nich krátce po poledni vztyčeny anglická, sovětská, americká a československá vlajka. Radostné pocity byly ale narušeny smutným návratem odbojářů z Velkých Hamrů  s tělem padlého Miloslava Musílka.

9. května ráno dosáhl kapitán Hafner centra Jablonce nad Nisou. Současně s osvobozením Jablonce došlo k zajištění pomoci vězňům. Vojáci z Brodu pomohli zajistit transport některých zejména polských vězňů z koncentračního tábora v Rýnovicích do zřízené nemocnice a ošetřovny ČČK v Železném Brodě. I přes poskytnutou pomoc v následujících třech měsících podlehlo 18 Poláků a 6 Rusů dlouhodobému strádání a týrání.

10. května 1945 došlo ke zřízení okresního četnického velitelství v Železném Brodě, kde prvním velitelem byl ustanoven Josef Podlipný.

Již od rána čekali obyvatelé Železného Brodu příjezd vojáků Rudé armády

Ve 12:27 přijela po silnici od Bratříkova 3 osobní auta s plukovníkem Katušinem spolu s vojenským doprovodem. Jejich uvítání zahájil chlebem a solí major Hásek, který díky legionářské minulosti dobře ovládal ruštinu. Projevy všech obsahovaly slova díků RA a vděčnosti ruskému národu. Součástí se staly i dvě minuty ticha za všechny padlé.

Poté promluvil plukovník Katušin. Poděkoval za milé přivítání a připomněl spojenectví sovětského a českého lidu a poté odjel ve 13:51 do Huntířova.

Po jeho odjezdu začala projíždět Železným Brodem pravidelná sovětská armáda.

Dlouhé kolony dělostřelectva, kulometných oddílu a pěchoty. Na náměstí se setkávaly dva proudy vojsk od Jablonce a Tanvaldu a potom se zase dělily dle svého působení a mířily na Semily nebo Turnov.

Později odpoledne došlo k pohřbu Miloslava Musílka, který padl při osvobozování Velkých Hamrů. Průvod vyšel z náměstí a pomalých krokem směřoval přes celé město na hřbitov.

Po odchodu průvodu začali zaměstnanci městské elektrárny obnovovat veřejné

osvětlení, která bylo šest let z důvodu zatemnění mimo provoz. 10. květen 1945 se stal prvním dnem, kdy se městské ulice a náměstí opět rozzářily.

Pro podrobnější informace o Železnobrodsku je k dispozici výborná bakalářská práce studenta Filosofické fakulty Univerzity Hradec Králové Ondřeje Boudy s názvem „Květnové povstání 1945 na Železnobrodsku pohledem archivních fondů a soukromých sbírek“.

Turnov

Když se do Turnova donesla zpráva o povstání, lidé se začali shromažďovat na náměstí, ale místní německá pohotovost v odpoledních hodinách náměstí několikrát vyklidila a vyhlásila zákaz nočního vycházení. Přítomnost silné německé posádky v kasárnách a na nádraží, včetně rychlopalných děl, byla stálou hrozbou proti otevřenému vystoupení odbojových skupin a národního výboru. Přesto se na domech začaly objevovat československé vlajky a místní obchodníci a živnostníci začali sundávat nebo zamazávat německé nápisy.

Napětí se stupňovalo až do 5. května, kdy po snaze odzbrojit německou hlídku došlo k přestřelce před místní spořitelnou a následně začal boj o most přes řeku Jizeru. Aby Němci neměli mezi sebou spojení, zaměstnanec pošty spálil pojistky čísel německých telefonů. Pod tlakem silné německé čety museli povstalci ustoupit postupně až na Hrubý Rohozec. Před polednem bylo vyhlášeno příměří do šesté hodiny večer a vyjednáváno o odzbrojení německé posádky. Vyjednávání ale nebyla úspěšná. Povstalci ovládali okraje a okolí města.

6. května večer přijela směrem od Jičína početná německá kolona. Němečtí vojáci vtrhli do Turnova a za pomoci letadel, která ostřelovala pozice povstalců, je vytlačili z většiny města. Německá jednotka byla ale neukázněná a pod vlivem alkoholu střílela po dětech a rabovala v obchodech. V noci část německého vojska odjela. Ve městě se dodržoval klid pod hrozbou velitele německé posádky, že bude město bombardováno a za každého mrtvého Němce bude zabito 10 Čechů.

Sedmého května německá posádka zajala místní policii a četnictvo jako rukojmí. Skrz město projížděly stále další německé kolony ustupující směrem od  Liberce.

Ke kapitulaci německé posádky zde došlo až 9. května.

Malá Skála

Malá Skála také nezůstala pozadu, v nastalé situaci hrála důležitou úlohu, kontrolovat důležité komunikace  – silnici i železnici mezi Turnovem a Železným Brodem, silnice k Frýdštejnu a Mukařovu, neboť za nimi byly již hranice se sudetskou oblastí. 

Následující události krásně popsal v roce 1965 jeden z aktivních  účastníků budoucí učitel Jaroslav Šimek v publikaci „Jaro plné slunce“,  ze které níže uvedený text vychází:

V srpnu roku 1944 dostalo několik mladých studentů vyšších ročníků středních škol příkaz k totálnímu nasazení na práce v Semilech, zde zejména v továrně na letecké motory Zittwerke,

3.5. se zde mladí studenti dozvěděli o dění v Chuchelně a hned se připojili k odboji, jeden z nich, Slávek, ukořistil pistoli z bytu ředitele továrny a poté po cestě do Malé Skály ve vlaku  ještě odzbrojili dva značně přestárlé členy záloh wehrmachtu.

Ve vlaku byli studenti dále informováni, že pod velením podporučíka v záloze Bílého se utvořily v Malé Skále dvě odbojové skupiny a někteří z nich byli pověřeni funkcí spojek, jedna z nich byla přidělena právě Jaroslavovi a jeho velitelem se stal strážmistr Novák.

Po vystoupení z vlaku došlo ještě na zastávce ke střetu neznámého mladíka a dohlížejícího důstojníka SS, při kterém došlo k výbuchu granátu, ten zalarmoval německé posádky sídlící ve třech maloskalských hotelích, které nelenily a rychle odvezly z jednoho skladu všechnu munici. Velitel Bílý s nimi chtěl s příslibem volného odchodu vyjednávat, aby odevzdali zbraně, ale neuspěl.  

4.5. téměř celý den pršelo, Jaroslav s kurýrem Hajným byli pověřeni odcestovat pro další pokyny do Turnova, cestu absolvovali na kolech, do Turnova jeli ještě za světla po hlavní silnici, zpět s předanou obálkou až po setmění a raději po okresní silnici přes Rakousy. Jaroslav od kurýra dostal pro případ nutné sebeobrany pistoli, což ho velmi potěšilo, museli ve tmě ale překonat nepříjemně hluboký protitankový příkop, takže se domů vrátili zcela promočení a od hlavy k patě zablácení.

5.5. den vyhlášení pražského povstání s výzvou o pomoc, někteří mladí uposlechli a na kole odjeli do Prahy. Novákova skupina se vydala na maloskalský zámek s úkolem zabavit všechny použitelné zbraně.

Po výzvě místního revolučního národního výboru se velké množství odhodlaných mužů shromáždilo na hřišti za elektrárnou, od Brodu pak přijel automobil se zbraněmi a municí přivezli též těžký kulomet. Skupina se poté ubytovala v dílně elektrárny a zde strážmistr Jaroslavovi již přidělil opravdovou zbraň, pistoli sedmpětašedesát, ten v tu chvíli nebyl dojetím schopen jakéhokoli vlastního slova.

Velitel Bílý dlouho vyjednával s Němci o jejich volném odchodu a odevzdání zbraní a zdálo se, že se to nazítří podaří.

6.5. ráno se objevila hláška, že odjíždějí k Frýdštejnu povozy, jsou to Němci a jejich rodinní příslušníci, někteří maloskalští měli pocit, že odvážejí i zbraně, po kontrole se ale zjistilo, že to jsou převážně věci osobní potřeby a rodinné památky. Na nádraží dorazily ukořistěné vagóny plné prádla, obuvi a potravin, skupina Bílého střežila nad Sněhovem protektorátní hranici.

V noci se ale u některých domů objevují Němci pátrající po partyzánech.

7.5. Malou Skálou projíždí pancéřový vůz a nákladní vůz plný ozbrojenců vyslaný z Turnova na pomoc Železnému Brodu, ti zajali unavené členy skupiny Bílého a donutili je, aby odstranili všechny zátarasy, poté odjíždějí směrem  k Železnému Brodu. Na soutoku Jizery s náhonem se jim postavily 2 nepříliš dobře vyzbrojené čety majora Háska, které ale byly těsně před vypuknutím boje posíleny mnohem lépe vyzbrojenou partyzánskou skupinou poručíka Jaroše a společně se jim dobrou taktikou útočníky podařilo odrazit a posádku nákladního vozu zatknout. Ti se obrátili a ujížděli zpět ke Splzovu, kde byl pancéřový vůz pancéřovou pěstí zneškodněn mladým Františkem Brožem.

Zvědavý Jaroslav si při obnovách zátarasů směrem ke Splzovu pečlivě prohlížel onen likvidační otvor, připomínal mu „ďáblův otvor z Faustovy jizby“.

8.5. málo vyspalý Jaroslav od časného rána strážil tři sta zajatců naproti mlýnu podél náhonu, kteří poté měli být převedeni na nádraží.         

Velitel Bílý vydal rozkazy vyrazit na Jablonecko zlikvidovat skupiny německých záškodníků (werwolfů). Po přestřelce u Mukařova byla zajata skupina SS a s ní tři obojživelné vozy. Zajatci i vozy byly poté odvezeni zpět na Malou Skálu.

9.5. došly zprávy o vstupu Rudé armády do Prahy. Obcí projížděla kolona šesti nákladních a dvou osobních aut, šlo o německé rodiny ze semilské továrny. Byla zkontrolována, zda nepřeváží i zbraně, nalezla se jen pistole u k smrti vystrašeného jejího majitele.  

10.5. vyrazila výprava 6 ukořistěných vozidel v čele s luxusní velitelskou tatrou odebranou majiteli maloskalského zámku do Liberce, města, o kterém mnozí  z účastníků zatím jen slyšeli. Při příjezdu na hlavní silnici se ale konečně objevil plně vyzbrojený konvoj Rudé armády, která v noci dorazila do Liberce a nyní již postupovala dále na jih, takže po vřelém přivítání osvoboditelů se započatá bojová akce skupiny proměnila ve výlet. Výrazně přitom povolila morálka, někteří z mužstva se nekontrolovaně rozptýlili po městě, když je pak ostatní hledali, někdo jim ukradl tatru. Před cestou domů nalezli opuštěnou pragovku, kterou připojili k obojživelníku, ten ji však neutáhl a vyhořel, takže se domů vrátili bez dvou vozidel.  

Po příjezdu na Malou Skálu čekalo skupinu další překvapení. Nejdříve se na křižovatce u mlýna objevil mladý rudoarmějec na motocyklu, obyvatelé se k němu sbíhali a projevovali mu neskonalou úctu a vděčnost. Poté obcí projelo od Železného Brodu čelo sovětského konvoje, a zanedlouho se přidal další konvoj od Frýdštejna. Bylo to několik vln pěších vojáků v troj a čtyřstupech a za nimi povozy s proviantem, nářadím, střelivem a zraněnými  taženými koňmi.

Oba konvoje šly pospolu jen velmi krátce, u mostu se zase rozdělily, každý svým vytyčeným směrem, k Turnovu a ke Koberovům.          

Události v Líšném

V Líšném byla také již 3.5. přijata semilská výzva k povstání, byly odstraňovány německé nápisy, ve škole byly sundány portréty protektorátních vůdců a stržen nenáviděný nápis „Volkschule“ .

V tuto dobu fungoval podzemní národní výbor, v jehož čele stál dlouholetý prvorepublikový starosta Stanislav Koucký, jeho zástupcem byl řídící učitel místní školy Oldřich Kousal.

Po zprávě o vypuknutí pražského povstání 5. května 1945 se tento výbor prohlásil za právoplatného reprezentanta obce a začal řídit povstaleckou činnost.

V Železném Brodě se nezávisle na turnovském okrese ustanovil nový samostatný revoluční okresní národní výbor (RONV) a jedním z jeho finančních referentů se stal Stanislav Koucký. 

Během těchto dní dle očitého svědectví místní obyvatelky dorazilo od Železného Brodu cca 30 německých uprchlíků, kteří donutili ředitele Menčíkovy přádelny p. Dundu, aby jim umožnil přenocovat v továrním skladu, druhy den se tato skupina vydala podél sněhovského potoka přes protektorární Sněhov a sudetský Pulečný na cestu do železniční stanice Rychnov.      

Další obyvatelka zapsala své svědectví následovně:

„Na obecní úřad přišla informace, že po hlavní silnici pojede v dopoledních hodinách  tank (reálně šlo o obrněné vozidlo). Odbojáři ze Splzova a z Želče přichystali zátarasy a barikády v prostorech pod Skálou (zřejmě Patřičkou) a  vedle domu Babkových, Klempíř Hušek, Bartoš, sedlák Nováka ze Želčů Štegr, Patřičný (mlejn), starý Rulec, starý Cvrček, Rulec, ale bylo jich i více. Líšenští také nezůstali pozadu. V jednom domu se chystal Sláv Vele, že bude z půdního okna střílet, ale Havrda a Kujan mu to rozmluvili a z domu ho vykázali. U továrny se shromáždila skupina odbojářů, ve které byli Mastník, Jakeš, Tonda Novák, Čížek, Rozemberk, František Šimek, Jan Chvála a Jáchym Vele jako zdravotník, ale šlo jich více. Rozhodli se, že nepřítele napadnou z vrcholu Patřičky, za lavičkou se také mezi stromy ukryli. Ale obrněné vozidlo neprojelo a Němci utíkali za hospodou do lesa, Chvála na chvilku vykoukl z úkrytu a Němci ho zastřelili. A naši začali také stříleta Němci utekli zpět, odstranili zátarasové smrky a odjeli na Železný Brod. Chválu poté odnesli naši na lavičku k činžáku.“

Kronikář Oldřich Kousal komentuje ve školské kronice tuto událost takto:

„Místní odbojová skupina zasáhla do bojů 5. května, kdy 5 mužů ozbrojených pouze 5 granáty a 2 loveckými puškami zajalo v památné “bitvě pod Patřičkou „      76 Němců. V této bitvě byl Němci zastřelen mladý muž Jan Chvála z Líšného a pochován poté 7. května na hřbitově ve Bzí.“

Jaroslav Šimek se ve své vzpomínkové knize „Jaro plné slunce“ zmiňuje

8. května ve vzpomínce na včerejší den takto:

„Včera ho zastřelili. Odpoledne od Brodu táhli hitlerovci. Pustili se do nich Líšenští. Puškami a granáty. Boj byl krátký Němci se brzy vzdali a složili zbraně. Na lesnaté stráňce zůstal Milan (tak ho v knize její autor pojmenovává), jeden z nacistů ho oběhl zezadu a zastřelil.“ 

Pravděpodobná reálná verze tohoto případu je asi tato:

Událost se stala 7. května, kdy Němci z Turnova vyslali na pomoc Železnému Brodu obrněný vůz a nákladní automobil plný ozbrojenců. Ti se zdrželi na Malé Skále při odstraňování zátarasů, takže se o tom včas dozvěděli jak v Železném Brodě, tak v Líšném, Splzově a Želči a mohli se tak na nepřítele připravit.

První možnost je, že Líšenáci napadli nepřátelskou jednotku již při její cestě do Brodu a Jan Chvála při následné přestřelce padl. Němci se na místě dlouho nezdržovali a po odstranění zátarasů spěchali dále, odzbrojeni ale nebyli a pokračovali v cestě do Brodu.

Druhá možnost, zřejmě pravděpodobnější je, že obrněnec byl při svém útěku od Brodu ve Splzově  z malé Patřičky zneškodněn pancéřovou pěstí  Františkem Brožem a po krátké přestřelce s odbojáři se posádka obrněnce vzdala, ale Jan Chvála bohužel tuto přestřelku nepřežil, tuto verzi si připomíná  výše uvedený Jaroslav  Šimek a v této době  i jedna bývalá obyvatelka Líšného.       

10. května prošla Líšným od Železného Brodu k Malé Skále pěchota a  koňské povozy s proviantem, střelivem a zraněnými či samostatní koně Rudé armády, čímž byl boj proti okupantům definitivně ukončen.

21. května bylo obnoveno vyučování v místní škole, dětem byl připomenut význam květnového povstání i význam svobodné československé školy. Stávající předseda MNV Stanislav Koucký se stal členem nově vzniklého okresního národního výboru (ONV) a jeho zástupce Oldřich Kousal se 22. července stal voleným předsedou MNV. Musel se kvůli tomu vzdát funkce řídícího učitele a na jeho místo byl dočasně jmenován Jaroslav Prášil.

Členství Kouckého v ONV se ukázalo být pro místní Sokol blahodárným, neboť hlavně jeho zásluhou se brzy podařilo získat mimořádné povolení sběrací akce, která vynesla více než půl milionu korun a výrazně tak snížit hrozivý dluh Sokola, který v té době činil 720000 Kčs.