Nachází se na lesní cestě mezi Frýdštejnem a Bobovem. Můžete vyrazit od pizzerie na Malé Skále po červené k hradu Frýdštejn a pak po modré stáje vzhůru směrem na rozhlednu na Kopanině. V momentě, kdy se dostanete z lesa na asfaltku, zabočíte doprava za stavením s číslem popisným 14. tady trochu pozor, cesta není nijak označena. Asi po sto metrech se držte vlevo mírně do kopce a pak už stále více méně po vrstevnici směrem na Bobov. Památníček je v nejprudším svahu nad Vranským potokem. Je zde bronzová deska připomínající můstek a nástěnka s fotografiemi a popisem.
Bohužel, slunce si na fotkách vybírá svou daň a už jsou pořádně zkroucené. Můžete vystoupat po schodech do altánu a posvačit. Výhled je tu moc pěkný. Pak můžete dojít na Bobov a po zelené značce se vrátit kolem zámku zpět do údolí Jizery. Když jsem zkoumal proč a kdo tak památníček zbudoval, moc daleko jsem se nedostal. Ale přeci. Vše má na svědomí pan Václav Mencl z Frýdštejna, který jako kluk ještě na můstku skákal. Bohužel pan mencl již nějaký ten rok není mezi námi a tak musíme vzít za vděk zprávou pana Šípoše, který historii vranského můstku zaznamenal pro maloskalský zpravodaj v roce 2007 a z něhož cituji:
Skokanský můstek ve Vransku Hlavně mezi mladšími je nepříliš známou skutečností, že u Frýdštejna byly docela významné skokanské můstky. Turnovští lyžaři si postavili první můstek na Kopanině již v roce 1922. Nejdále se na něm skákalo asi 20 metrů, ale dle odborníků tehdejšího svazu lyžařů nebyl dobrý. Proto byl v roce 1928 pod Kopaninou, nedaleko ve Vranském údolí, postaven nový můstek K30. Hned v zimě roku 1929 zde Nor Sigmund Ruud skáče rekord 33 metrů. Norové nebyli v Čechách až takovou raritou, jak se z dnešního pohledu může zdát. V roce 1909 požádal Český svaz lyžařů Norský lyžařský svaz o vyslání cvičitelů k nám do Čech. Jednalo se o poručíky norské armády, cvičitele, vynikající skokany a běžce. Norové zde pak působili a pravidelně startovali na zdejších závodech. V roce 1932 byla u můstku ve Vransku postavena nová nájezdová věž umožňující skoky přes 40 metrů. V roce 1939 byl nájezd opět zvětšen, tentokrát byl prodloužen o 10 metrů. 14. 1. 1940 byl uspořádán 1. ročník závodu o Štít města Turnova. Tehdy se přišlo podívat na 4,5 tisíce diváků a viděli nejdelší skok závodníka Lukeše 52 metrů. V letech 1941-42 dochází k další přestavbě podle plánů K. Jarolímka. Ihned v roce 1942 skáče závodník Chlum rekord 72 metrů. Vranovský můstek byl za války, díky zabrání pohraničí, největším a nejvýznamnějším můstkem u nás. Konal se zde dokonce významný harrachovský závod o Pohár kongresového můstku. Na můstku se skákalo až do roku 1947. V roce 1952 byl po 5 letech nečinnosti zásluhou M. Kopala můstek obnoven. Byl opraven nájezd, hrana a obnovena věž rozhodčích. V letech 1952 a 1953 proběhly na můstku závody o Štít Turnova. V roce 1953 skočil závodník Felix rekord 73 metrů před 4 tisíci diváků. Pak byla násilně ukončena činnost České obce sokolské a tím i TJ Sokol, můstek připadl TJ Spartak. Bylo v plánu postavit místo dřevěné věže ocelovou. K tomu však již nedošlo, dřevěná věž spadla a to byl konec slavného můstku ve Vransku. Dnes jsou zde jen zbytky betonových patek nájezdu. Na skalce vedle bývalého nájezdu je od nedávna, díky Václavu Menclovi z Frýdštejna, deska připomínající historii můstku.
Pan Mencl zařídil památníček, Lesy ČR pak upravily celé místo a dobudovaly altán. Bohužel se asi díky smrti pana Mencla nepodařilo k památníčku dostat turistické značení. A tak toto místo zůstává pro širší veřejnost zcela skryto. A nezbývá než doufat, že to s altánem a památníčkem za pár let nedopadne stejně, jako s můstkem.
Stavy a průtoky na vodních tocích: